přichází s detailnějšími predikcemi inflace v USA, které spolu s předpovědí vývoje produktu vyznívají celkem přívětivě. Podíváme se na ně včetně související krátké úvahy o asymetričnosti symetrického inflačního cíle.
1. Do roka na 2,5 %: v následujícím grafu rozděluje jádrové inflační tlaky do hlavních skupin tak, aby bylo jasnější, odkud inflační vítr vane. Pokud se zaměříme na roky 2019 a 2020, vidíme, že ceny rostly zejména ve službách, včetně zdravotní péče a bydlení. Jádrová PCE inflace se držela většinou pod 2 %, tedy pod cílem americké centrální banky. Vše se pak začalo výrazně měnit v roce 2021:
Zdroj: Twitter
Rok 2021 přinesl vyšší růst cen jak u služeb, tak na straně zboží. V GS používají v grafu červeně vyznačenou položku pro zboží, které bylo výrazně postiženo tlaky ve vertikálách. Jde do značné míry o vše, co souvisí s automobily a dopravními prostředky, k tomu pak řada spotřebičů. Na úrovni PCE jádrové inflace tlaky vrcholily na počátku letošního roku, nyní podle ekonomů GS procházíme druhým, ale již nižším vrcholem.
Po současném lokálním inflačním vrcholu by měl přijít v podstatě soustavný a znatelný pokles jádrové inflace. Ten by měl být dán (i) nižším tempem růstu cen u služeb, a dokonce (ii) poklesem cen na straně zmíněného, nabídkovými tenzemi postiženého, zboží. Na konci příštího roku tak v GS čekají jádrovou PCE inflaci u 2,5 %. Tedy na dohled onoho inflačního cíle ve výši 2 %. V GS navíc nečekají, že by v USA měla příští rok nastat recese - americká ekonomika se jí podle této banky vyhne s tím, že nejblíže k ní bude v prvním pololetí roku.
2. Asymetričnost symetrického inflačního cíle: Není to zase tak dávno, co Fed přešel na novou strategii, v jejímž rámci chtěl pracovat s dosahováním inflačního cíle symetricky. Po období inflace nižší než 2 % tak mělo přijít období inflace nad cílem tak, aby bylo cíle v průměru dosaženo. Šlo o změnu pramenící z dlouhého období podstřelování inflačního cíle. S tím, že tento nový závazek mohl sám o sobě pomoci, aby se inflace posunula nahoru směrem k 2 %. Čistě proto, že taková strategie mohla dodávat větší kredibilitu snahám o dosažení cíle, a tudíž reálně působit (v monetární politice totiž funguje celkem zřetelně sebenaplňující se proroctví).
S nástupem vysoké inflace patrné z grafu Fed postupně přestal o oné symetrii hovořit, což je na jednu stranu pochopitelné: I dlouhodobější inflační průměr se rychle posunul vysoko nad 2 %. Můžeme si ale položit otázku, proč by ono sebenaplňující se proroctví nefungovalo i nyní a to druhým směrem? Proč by nyní nepomohl snížit inflaci stejný závazek, že její průměr bude dlouhodobě na 2 %? V praxi by to znamenalo, že Fed by slíbil nezastavit se v utahování ve chvíli, kdy by objevily jasné známky poklesu inflačních tlaků. A ani ve chvíli, kdy by se inflace dostala k 2 %. Držel by utaženou politiku dál tak, aby se ekonomika dostala do deflace a inflační průměr opět k 2 %.
Takový postup by v ekonomice celkem jistě způsobil velké škody, byl by v podstatě neprůchodný a strategie symetrického cíle tudíž od počátku neproveditelná. Jde jen o finance fiction a my tedy můžeme říci, že symetrický inflační cíl je asymetrický – používat se prakticky dá jako nástroj v případě, že inflace cíl podstřeluje, ale ne v době, kdy jej (výrazně) přestřeluje*. Asymetrie není ale v monetární politice nic nového – vzpomeňme na známý provázek, za který lze jednoduše zatáhnout, ale tlačí se na něj špatně. Onen problém s tlakem byl konec konců důvodem pro onu novou, ale nyní již zapomenutou strategii.
*To ovšem neznamená, že po současném období se nevrátí dezinflační tlaky podobného typu, jako před pandemií. To je ale trochu něco jiného.