Německý energetický koncern a norská společnost Equinor budou spolupracovat v produkci vodíkové energie, uzavřely proto strategické partnerství, oznámila dnes . Firmy budou spolupracovat na dovozu vodíku do Německa, záměr ale zahrnuje i velké projekty pro dodávky energií v Evropě. Prohlášení o spolupráci při zvyšování produkce energie z obnovitelných zdrojů podepsaly i vlády obou zemí.
Dohoda mezi a Equinorem předpokládá, že mezi Norskem a Německem bude vybudován vodíkový produktovod a že v Německu vznikne i nezbytná infrastruktura pro další přepravu vodíku. "Spolupráce má potenciál udělat z Norska důležitého dodavatele vodíku pro Německo a Evropu," uvedl šéf Equinoru Anders Opedal. Do vodíku se vkládají naděje pro přeměnu fungování ekonomiky směrem k větší šetrnosti k ovzduší.
Norsko a Německo dnes také podepsaly společná prohlášení o zvýšení výroby obnovitelné energie a o rozvoji takzvaného zeleného průmyslu. Země sdružené v NATO se snaží snížit své emise CO2 a odstavit Německo od jeho závislosti na ruském plynu, uvedla agentura Reuters.
Prohlášení nastínila kroky ke spolupráci v oblasti vodíku, technologie baterií a větrné energie na moři, stejně jako při zachycování a ukládání uhlíku, uvedli v Oslu norský premiér Jonas Gahr Störe a německý ministr hospodářství Robert Habeck.
"Časy jsou v Evropě náročné kvůli válce na Ukrajině," řekl Störe. "Uprostřed energetické krize vidíme, jak důležité je Norsko jako spolehlivý dodavatel plynu do Evropy, ale také vidíme, jak zásadní je rychlejší přechod na více obnovitelné energie," dodal.
Norsko loni předstihlo Ruskou federaci jako největší dodavatel plynu do Evropy. Equinor je jeho největším exportérem vzhledem k tomu, že ruský Gazprom zastavil velkou část dodávek plynu, na kterých byla Evropa dříve závislá. Německo usiluje o to, aby jeho ekonomika byla šetrnější k životnímu prostředí, a zároveň o zajištění alternativních zdrojů energie mimo ruský plyn. Do programu dotací čistých energií, který prosazuje využití vodíku a zachytávání uhlíku, je země připravena nasypat přes 10 miliard EUR. Pro úspěšný vývoj těchto technologií se za klíčové považují země, jako je právě Norsko.
Zelené cíle a studie proveditelnosti
Německo chce do roku 2030 snížit svoje emise uhlíku o 65 procent z úrovní roku 1990 a do roku 2045 chce dosáhnout uhlíkové neutrality. Norsko si stanovilo podobné cíle, což znamená budování plovoucích větrných parků, systémů zpětného zachytávání uhlíku či elektrifikaci ropných a plynárenských platforem.
Studii proveditelnosti vodíkovodu v současnosti provádí společnost Gassco, která provozuje plynovody spojující Norsko s Evropou. Dokončena by měla být na jaře.
Modrý, možná i zelený vodík
Potrubní vedení by pravděpodobně mohlo zpočátku přepravovat modrý vodík, který se vyrábí štěpením zemního plynu, a zároveň je zpětně zachytáván oxid uhličitý, který přitom vzniká, řekl Habeck. Posléze by se do potrubí mohl dostat i zelený vodík, který vzniká za použití elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů. Využití by zde tedy našly i nové větrné parky.
Studie podle odhadů německé energetické agentury dena a společnosti EON.SE ukazují, že Německo, které je evropskou průmyslovou velmocí, bude do roku 2030 potřebovat zhruba 66 TWh vodíku. Vláda v Berlíně chce podle své vlastní strategie vyrábět na domácí půdě jenom 10 GW. Bude tedy silně závislá na dovozu.
Německo podle Bloombergu uvažuje také o možnostech pro podzemní uskladnění uhlíku. V zemi je tato technologie velice kontroverzní a její komerční využití je v tuto chvíli zakázáno, hlavně kvůli lokálnímu odporu.
Zdroje: ČTK, Bloomberg