Americký Fed přihodil dalších 25 bazických bodů a posunul tak oficiální úrokové sazby již do pásma 4,5 - 4,75 %. Dezinflační proces nicméně podle šéfa americké centrální banky J. Powella již odstartoval, byť vedení Fedu zatím nevidí důvod k pauze v cyklu zvyšování úrokových sazeb. (např. tak, jak to udělala Bank of Canada). V tomto smyslu bude příští tj. březnové zasedání Fedu naprosto klíčové, neboť zde bude odhalená nová kvartální makroekonomická prognóza.
I zde se zřejmě dočkáme dalšího zvýšení úrokových (o +25 bodů), avšak je otázkou zdali bude ve hře i květen, jak se to J. Powell snažil na tiskové konferenci naznačit. Tomu totiž trh, reprezentovaný dolarovou výnosovou křivkou, nevěří. A možná má i důvod.
Šéf Fedu Powell sice několikrát zdůraznil, že centrální bankéři chtějí vidět zpomalení inflace v sektoru služeb (pokud je očistíme o sektor bydlení), avšak na druhou stranu připustil, že pokud nastane (další) překvapivé zpomalení inflace, tak to bude nutné vzít v úvahu. Navíc Powell uvedl, že celá výnosová křivka je již dnes v restriktivní teritoriu, aneb reálné úrokové sazby jsou podél celé výnosové křivky kladné.
Jinak řečeno Powell působil tak, že si je velmi dobře vědom toho, že oficiální sazby jsou již blízko terminální úrovni (v tomto cyklu). Kromě toho šéf Fedu dokonce neměl zapotřebí reagovat jestřábím způsobem na provokativní otázky ohledně uvolněných finančních podmínek. Stejně tak se šéf Fedu nenechal rozhodit otázkou odkazující na příliš utažený trh práce, jež reprezentoval jím dříve oblíbený indikátor v podobě nově otevřených pracovních pozic (dnes zveřejněné číslo za prosinec skočilo na nečekaně vysokých 11 milionech).
Sečteno a podtrženo: březnové zvýšení úrokových sazeb o dalších 25 bodů se zdá být stále téměř jisté. O květnu zcela jistě rozhodnou data. Zde sice ani zdaleka není jisté, že dojde k žádoucímu poklesu (jádrové) inflace v sektoru služeb, ale za tři a půl měsíce již mohou pro “pauzu” hovořit i jiné neinflační indikátory - třeba výrazně slabší payrolls.