Občas tu v souvislosti s děním v ekonomice a na finančních trzích zmiňuji efekt sebenaplňujících se proroctví. Tímto tématem se více zabývá třeba poměrně známý Robert Shiller. Ten klade důraz i na příběhy, které se ve společnosti ve vztahu k ekonomice (ale i mimo ní) vypráví. A následně ovlivňují to, co se skutečně děje. Co se vypráví nyní?
Klasický příklad sebenaplňujících se proroctví vidíme třeba u tenzí v bankovním sektoru. Stát se pak usilovně snaží zabránit tomu, aby se rozjela spirála „běhů“ na banky. Tedy masového vybírání vkladů vyvolané obavami o finanční stabilitu některé banky či bank. A v konečném důsledku tuto stabilitu podkopávající. Podobnou verzí si po finanční krizi prošly některé země na periferii eurozóny, kdy se krize platebních bilancí rychle přetavily v krize dluhové.
Sebenaplňující se proroctví ale bezesporu fungují i na druhou stranu. Jenže lidskou mysl tak, jak je často nastavena, tato pozitivní strana zase tak nezajímá. Klasickým příkladem zde může být akciový trh. Jeho optimismus se totiž může přes finanční podmínky a sentiment projevit v zemích jako USA v celé ekonomice a reálným vývojem pak „ospravedlnit“ počáteční vysoké ceny a valuace akcií. Nejde o žádnou teorii, o něco takového se možná americké akcie pokouší právě nyní.
Následující graf od BofA ukazuje četnost čtyř významných témat, respektive popisů ekonomiky. Nyní v průzkumech banky jednoznačně dominuje stagflace, která během minulého roku vystřídala příběh ekonomického boomu. A jemu zase předcházela dlouhodobá stagnace*:
Zdroj: Twitter
V grafu je vyznačena ještě četnost příběhu tzv. zlatovlásky. Zde Američané nenaráží na naší verzi této pohádky, ale na to, čemu mi zase říkáme pohádka o třech medvědech, popřípadě ještě O Mášence. Konkrétně na scénu, kde si namísto příliš horké, či studené kaše vybírá tu akorát. V americkém pojetí je tudíž ekonomika zlatovlásky tak akorát – nepřehřívá se, ale využívá rozumně všechny své zdroje. Ekonomové většinou v této souvislosti pracují s mnohem sterilnějšími pojmy, jako je NAIRU.
Nyní populární stagflace je pro akcie nic moc, poměr požadované návratnosti a tempa růstu zisků by při jejím delším trvání byl asi mizerný. Pokud by ale šlo o krátkodobý jev – mírnější recese s „docházející“ vyšší inflací, nemuselo by jít o žádné drama. I tak může být až zarážející, jak vysoko se nachází valuace amerických akcií, když by dominujícím příběhem na trhu byla právě stagflace. Fundamentální finance fiction.
Se současnými valuacemi jsou akcie, zdá se mi, dlouhodoběji naceněny na návrat do pro ně atraktivní verze dlouhodobé stagnace (velmi nízký náklad kapitálu a slušný růst zisků). Nebo nějakou verzi Mášenky, opět se slušným poměrem, požadovaná návratnost/růst zisků. Stále více se v této souvislosti hovoří o potenciálu umělé inteligence. Ale to už je téma samo o sobě.
*Někde jsem viděl překlad „sekulární stagnace“, který sice může vybízet k filozofování nad povahou této stagnace. Ale jsem docela přesvědčen, že tento výraz vzniknuvší již před desítkami let a oživený Larry Summersem byl míněn jako stagnace dlouhodobá.