Predikce pro americké hospodářství kreslí poměrně přívětivý obrázek jak na rovině růstu ekonomiky, tak u inflace. U růstu zisků obchodovaných firem jsou ale ekonomové banky pro příští rok hodně opatrní. Tedy minimálně ve srovnání s konsenzem (viz předchozí články). Dnes se podíváme na očekávání , která jsou v určitém ohledu u USA v protikladu s GS.
Následující tabulka ukazuje predikce pro růst a inflaci v hlavních částech světového hospodářství. Minulý týden jsme se dívali na ony predikce pro americkou ekonomiku, CB to vidí trochu odlišně. Růst by totiž podle jejích ekonomů měl být v příštím roce o něco slabší, inflace o něco výš – neměla by se dostávat k cíli centrální banky ve výši 2 % (scénář GS), ale z letošních 3,5 % by měla klesnout jen na 3 %. CB přitom ve svých předpovědích nespecifikuje, zda se jedná o PCE, či CPI inflaci. V GS pracují s PCE inflací, podobně jako americká centrální banka. Ale i kdyby CB pracovala s CPI inflací, která se trendově drží o něco výše, stále její predikce implikují menší ochotu k poklesu.
Zdroj:
Všimněme si, že pokud by se v USA potenciální růst pohyboval stále kolem 2 % (odhady z doby před rokem 2020), v roce 2025 by podle CB růst klesl znatelně pod potenciál. Inflace by se stále držela nad 2 %, ale poměr růstu skutečného k potenciálnímu by teoreticky měl dávat prostor pro její další pokles. Nemluvě o možnosti, že potenciál půjde ještě nahoru díky novým technologiím.
Stejně jako v USA vidí CB inflaci v příštím roce i v eurozóně. Jenže ve spojení s predikcemi pro letošní rok by to zde znamenalo její opětovný růst. Ten by podle detailnějšího pohledu měl být dán zejména vývojem ve Francii a Itálii. Evropská ekonomika by přitom podle CB měla letos flirtovat s recesí a příští rok zrychlit na 0,9 %, což je zřejmě také pod potenciálem.
Na rovině cenového vývoje má Čína opačný problém než řada vyspělých zemí. Alespoň část její ekonomiky se totiž pohybuje v deflaci, CB to letos celkově vidí na 0,5 % růst spotřebitelských cen a příští rok na 1,5 % růst. Není to tak dávno, co se hovořilo o tom, že čínská ekonomika neroste tak rychle, jak se čekalo. A tudíž netáhna nahoru globální hospodářství tak, jak se čekalo. Tato mince má ale dvě strany. Do zbytku světa totiž Čína kvůli utlumenějšímu domácímu růstu „exportovala“ deflaci, či alespoň dezinflaci. Což nejen v případě USA znamenalo menší tlak na růst domácích sazeb, či dokonce větší prostor pro jejich případný pokles. Podle CB by pak tato čínská inflační brzda měla slábnout, ale stále působit. Růst ekonomiky by pak měl postupně klesat na 4 %, k čemuž by se daly opět připojit úvahy o snaze o přechod na nový ekonomický model. Ale ty spíše na jindy.
Zájem je už nějaký čas zvýšeně znát o japonský akciový trh. Bývá to připisováno jednak cyklickému výhledu, ale také strukturálním reformám v korporátním sektoru. Podle CB by se růst tohoto hospodářství měl stabilizovat na 0,8 %. Což nemusí být daleko od potenciálu, který je v případě Japonska odhadován ještě níže, než u eurozóny. Inflace by pak měla klesnout na 1,5 %, tedy opět pod cíl ve výši 2 %. Čistě z tohoto pohledu by to tedy na nějaké větší utahování japonské monetární politiky nebylo. Což už je ale nejen u této země téma, na které se podáváme příště.
Zajímavou dynamiku růstu a inflace má v tabulce Švýcarsko, jehož ekonomika by podle predikcí měla nabírat na rychlosti. A inflace by měla dokonce klesat výrazně pod 2 %. Tato ekonomika by se tedy podle CB měla celkově přibližovat dezinflačnímu mustru panujícímu i v řadě jiných zemí před rokem 2020.