Kryptoměny, ceny a peněžní iluze

Dnes pár poznámek ke kryptoměnám, či přesněji řečeno stabilní peněžní nabídce a to z čistě ekonomického, až technického pohledu. Nejde přitom o nějaké ucelené argumenty pro, nebo proti jejich existenci. Zde možná platí, že mohou klidně existovat paralelně s těmi fiat. A každý strom se nakonec pozná podle svého ovoce.

Za prvé, i se stabilním množstvím peněz lze mít inflaci a ne malou. Pohyb cen je totiž zjednodušeně řečeno dán tím, kolik je v ekonomice peněz relativně k objemu zboží a služeb. I když zafixujeme první proměnnou, druhá se nám hýbe. V průměru směrem nahoru - při fixním objemu peněz to pak znamená, že ceny by nominálně klesaly a mzdy stagnovaly (ve velmi jednoduchém modelu - viz níže). Což je významné téma samo o sobě. Pokud by pak přišel negativní nabídkový šok, třeba nedostatek nějaké komodity, a klesl reálný produkt, nastal by i při fixním objemu peněz tlak na růst cen. Pokud by se například v jednoduché ekonomice stabilně vyrábělo deset židlí a pak náhle kvůli nedostatku dřeva jen pět, tak se i při stabilním objemu peněz se cena židle zdvojnásobí.

Za druhé, růst produktu při stabilním množství peněz přináší deflaci cen, mzdy nominálně nerostou. Pokud bude tedy produkt růst (počet oněch židlí se zvyšovat díky vyšší produktivitě) a objem peněz bude stále stejný, v ekonomice budou ceny klesat. Co mzdy? Na velmi zjednodušeném demonstrativním příkladu oněch židlí si konkrétně celou věc ukažme:

Vyrobí se pět židlí a pak každé další období díky rostoucí produktivitě o jednu více. Objem peněz je 100, každá židle se tak první období prodává za 20. Pět lidí, kteří je vyrábějí, dostávají celkovou mzdu 20. Druhé období se vyrobí šest židlí (20 % růst), cena klesá na 16,6 (100/6). Mzda nominální je stále stejná, na 20 penězích. Mzda reálná se zvedla o 20 % stejně, jako produkt. Za 20 peněz nyní jeden člověk koupí 1,2 židle a ne jen jednu, jako v období předchozím.

Model by šel posunout více k realitě změnami populace, rozdělením příjmů mezi mzdy a zisky a dalšími proměnnými. Ale ona extrémní jednoduchost přímo ukazuje na podstatu věci. V rostoucí ekonomice se stabilním množstvím peněz se růst mezd přesouvá plně na reálnou rovinu, je nulový na nominální úrovni. A přichází pokles cen, tedy deflační prostředí (tedy ne prostředí cen stabilních). Zde ale nediskutuji o možných celkových nedostatcích deflačního prostředí, jen jednom podstatném bodu, který následuje níže.

Za třetí, nejsme homo economicus. V dokonalém světě racionálních homo economicus by uvedené nastavení nemělo být problémem. Ve světě reálném by ale mohly vznikat tenze. Jádrem mnoha z nich je to, čemu se říká peněžní iluze. Tedy tendence lidí všímat si a rozhodovat se mnohem více podle nominálních, než reálných proměnných. Včetně mezd. Lze se tak mimo jiné ptát, jak moc by lidé přivítali soustavnou stagnaci nominálních mezd i když doprovázenou reálným růstem daným poklesem cen (růstem produktivity). Prostředí „vyrábíme stále více, ale naše mzdy jsou stále stejné“. Jak jsem psal, hovoříme o dopadech pěněžních/nominálních iluzí, ale dopadech reálných. Což mimochodem není zase tak výjimečný jev.

A krátká na závěr: V úvodu zmíněné paralelní fungování „tradiční fiat/krypto“ je systémem trochu jiným, než výše popsaným. V něm by klíčovou roli hrál vývoj směnného kurzu mezi oběma typy peněz. Možná by se z takového systému stal zviditelňovač peněžní iluze popsané výše. Ale pár věcí by se určitě muselo výrazně změnit.