Pravice kontra levice, objektivita, korektnost, razance. Tyto pojmy a jejich negace se velmi často vyskytují v diskusích pod texty na našich webových stránkách. Jsme tomu rádi a vaše přízeň je pro nás samozřejmě důležitá. Někdy se bohužel dostane i na osobní výpady a urážky, což je asi povinná daň za anonymitu, jíž internet nabízí. Dovolte jen několik poznámek (které doufám rozproudí živou diskusi).
Co svět světem stojí a ekonomie jím točí, lze politiku a ekonomii oddělit jen stěží. Peníze jsou až na prvním místě. Všimněte si, prosím, že v základech ekonomických modelů hlavního proudu ekonomie je maximalizace užitku redukována na maximalizaci spotřeby a volného času (měřené penězi, resp. ušlou mzdou-spotřebou). Politikou proto prostupují ekonomická témata v takové šíři jako snad žádná jiná. Profesní deformace mi ovšem znemožňuje posouzení významu jiných témat. Jinými slovy objektivního ekonoma prostě nenajdete. Samozřejmě, u textu o způsobech oceňování cenných papírů to má notorický politický „rýpal“ těžší, než u komentáře o způsobu privatizace či vývoje veřejných rozpočtů. Bylo by tedy jednoduché stáhnout se ze sféry výrazného překryvu ekonomie a politiky a psát jen o technických aspektech modelu reakční funkce centrální banky, ale byla by škoda vás připravit o informace či chvilku pobavení.
A aby to nebylo tak jednoduché, je ekonomům často přisuzována politická schizofrenie. Alan Greenspan, jedna z ikon ekonomie posledních desetiletí, byl během své kariéry označen nejen za stoupence monetarismu, k němuž bývá automaticky dodávána nálepka pravičáctví, ale i marxistu. Částečně je to naše chyba. Ekonomie hlavního proudu, kterou naplňují hlavy studentům na většině univerzit, je směsí neokeynesiánských i neoklasických teorií. Do „standardního“ ekonoma se tak může lehce trefovat kdokoli. Napadá mě, zkuste si představit, jak by vypadaly komentáře k denní ekonomicko-politické realitě ekonoma z tábora ryzích postkeynesiánců. Zpátky do reality, kritickému pohledu autorů píšících pro tyto stránky podléhají návrhy všech politických stran činných v naší kotlině. Vládní administrativa to má samozřejmě těžší. Na ní je, aby byla tvůrčí a dodává tedy do éteru více materiálu k hodnocení. Rozhodně nemáme důvod aplikovat přístup „nulové tolerance“. Zahájení reformy veřejných rozpočtů, zlepšení způsobu řízení státního dluhu, snaha omezit stínovou ekonomiku, příprava národohospodářské strategie, novela úpadkového práva, začátek smysluplné diskuse o deregulaci nájemného a řada dalších úspěchů byla po zásluze oceněna. Naopak opozice je vystavena „objektivní“ kritice stejně jako vláda. Stejného metru se dostává návrhům vzniklým pod korouhví s barevnými rostlinkami i zvířátky. Na mlhavě představeném návrhu rovné daně jsme nenechali nitku suchou. Stane-li se dnešní opozice zítřejší vládou, nijak ji šetřit nebudeme.
Objektivita. Spíš téma pro filozofickou diskusi. Nicméně se od nás požaduje. Možná by se dala jakási pseudo-objektivita měřit počtem shodných či podobných názorů v obci ekonomů. Co třeba podívat se na názory apoliticky vnímaných „objektivních“ ekonomů z centrální banky, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, OECD či ratingovaných agentur. Zkuste je porovnat s názory na tomto webu. Naše „přidaná hodnota“ ale spočívá v tom, když se nám podaří vidět něco dříve, než to objeví někdo jiný. Zde ale hrozí konflikt inovace a průměrnosti. V takovém okamžiku se samozřejmě autor vyčleňuje ze stáda a stává se snadným terčem.
Pozorný čtenář si na našich stránkách všiml, že na rozdíl od politických debat na stránkách denního tisku či nedělních televizních debat, se snažíme být v kritice věcní a pracovat s nezmanipulovanými oficiálními daty. Mnohokrát se stane, že shromážděná data po dlouhém zpracovávání nic neprokáží a hodiny práce skončí v koši. I to je ale lepší než je ohýbat. Informace lze analyzovat, syntetizovat a hodnotit v maximálně odborných termínech, skrýt se za hrátky s ekonometrií a stvořit korektní a odborný text podobný inflačním reportům centrálních bank. Pro analytiky, maximálně portfolio manažery, je to vhodná, a možná i stravitelná, forma. (Veřejnost to může vnímat jako text napsaný pod vlivem LSD, ale ani to není ekonomům často dost dobré a proto raději jedou na LSE). Pro vás, poněkud širší obec, se pokoušíme psát srozumitelně a je-li to vhodné i odlehčeně a zábavněji. Však ona je ekonomie pro řadu lidí dost velká nuda sama o sobě. Doufáme, že se na našich stránkách nikdy nudit nebudete a vždy si najdete text k pobavení či polemice. Třeba při čtení ukázky z naší praxe:
Známý ekonom a prognostik měl nad dveřmi své kanceláře přitlučenu podkovu. Jednou se ho studenti ptali, proč ji tam má. Odpověděl jim, že je to talisman, který mu pomáhá v přípravě prognóz. „Vy věříte v tyhle pověry?“, ptali se studenti nevěřícně. „Samozřejmě že ne“, odpověděl dotčeně ekonom prognostik. „A proč ji tam tedy máte, když v to nevěříte?“, naléhali studenti. „No, když ono to funguje, ať tomu věříte nebo ne“, zabručel si pro sebe ekonom prognostik.