Po roce 2020 se začaly rozevírat jedny atypické nůžky a tento trend trvá dodnes. Týkají se vývoje v nákladní automobilové dopravě na straně jedné a na akciovém trhu a v ekonomice na straně druhé. Koluje kolem toho pár příběhů, na které se dnes podíváme.
Situaci mezi objemem zboží dopraveného v USA kamiony a akciovým trhem ukazuje následující graf. Až do roku 2020 slušná a intuitivní korelace, pak ale doprava zůstala v útlumu, zatímco akciové trhy (i ekonomika) zamířily nahoru. Dnes jsou nůžky extrémně rozevřené. To, co se mohlo zdát jako přechodný jev, se ukázalo být novým normálem.
Zdroj: X
V historii akciového trhu nalezneme celkem známé pokusy předpovídat vývoj právě na základě objemu dopraveného zboží. Není divu – čím lépe se ekonomice daří, o to více zboží dokončeného i nedokončené výroby se převáží (včetně silnic). Samozřejmě, že postupný přesun těžiště ekonomiky směrem ke službám tuto korelaci a dokonce kauzalitu narušuje. Ale jde o proces postupný – váha služeb se zvyšuje dlouhodobě, strukturálně, ne skokově.
Kdyby se tedy akcie stále řídily vývojem silniční dopravy, byly by dnes na méně než polovičních cenách. Hovořit o tom, že jejich ceny skutečně přestřelily a doprava je stále smysluplným indikátorem, by ale bylo hodně přehnané. Už proto, že nominální zisky obchodovaných firem mezi lety 2020 – 2025 rostly asi o 10 % ročně. Ceny se zvýšily asi o čtvrtinu, tedy o cca 4 % ročně. Reálný růst zisků jako jeden z hlavních tahounů růstu trhu tedy byl stále dost silný a rozhodně nestagnoval. A u něj se o bublině dá hovořit jen s velkou fantazií.
Co vlastně bývá nabízeno jako vysvětlení vývoje v silniční dopravě? Narazit můžeme na to, že v odvětví jsou nadměrné kapacity – příliš mnoho kamionů na příliš málo nákladu. To ale nevysvětlí nízký objem dopravovaného zboží, spíše se to zdroj možného tlaku na sazby a samozřejmě využití kapacit. A když už, tak by převis nabídky přepravních kapacit nad poptávkou měl tlačit dolů ceny a poptávku stimulovat (ve srovnání s předchozí rovnováhou).
Pak se hovoří o zmíněném posunu od zboží ke službám, což je samozřejmě relevantní argument. Nicméně to, co vidíme v grafu, není postupná změna, ale zlom a následná stagnace. K ní by musely přispívat další faktory, mezi které podle některých patří větší zásoby firem a tudíž menší potřeba nových dodávek. To mi ale nedává moc smysl – růst zásob z předchozích úrovní by vyžadoval větší objem dopravy. A dosažení vyšší úrovně zásob a následný nájezd na běžný objem výroby by s dopravou nic neudělal. Její útlum by z této strany přišel jen pokud by zásoby zase klesaly, ale šlo by také jen o přechodný jev.
Příčinou mohou podle některých být útlumy aktivity ve výrobě a stavebnictví a k tomu se může přidávat vliv cel, respektive nový směr americké obchodní politiky a její dopad na silniční dopravu. Celkově se pak zdá být evidentní, že působí několik souběžných faktorů. Které do sebe zapadly způsobem generujícím ony velké a mimořádné nůžky zobrazené v grafu. A onen nový akciový normál ignorující vývoj v dopravě. Poslední roky přitom přinesly řadu podobných „tentokrát jinak“, kdy padla doposud dobře fungující korelace, či dokonce vazba. Co by tu mohlo být dalším zlomem, pokud nějaký přijde? Jedním z nich by mohla být autonomie nákladních vozů, ale ta za rohem asi není.