Je nesporné, že „nechávat si všechna vajíčka v jednom košíku“ je smrtelná strategie nejenom pro investory do akcií, ale i pro investory do podílových fondů. Podle poslední studie New York University a Emory University v Atlantě mají totiž jednotlivé fondy od stejného správce tendenci vyznačovat se vzájemně se překrývajícími pozicemi a velmi podobnou výnosností. Pro investory je vzkaz naprosto jasný – nedosahujete takové diverzifikace, s jakou možná počítáte.
Ve studii samotné se uvádí – „Investoři, kteří limitují své investice do různých fondů jednoho správce, ve skutečnosti drží riskantnější portfolio než investoři vlastnící podílové listy několika fondů a několika správců.“
Uvedená studie přichází paradoxně v době, kdy investoři „hází své dolary“ na relativně úzkou skupinu velkých amerických fondů historicky nejrychleji. Ke konci loňského roku získala jenom skupina American Funds Group čistý přítok 74 miliard dolarů – 38 % všech prostředků investovaných do amerických podílových fondů v roce 2004 (zdroj: Financial Research Corp., Boston). Na druhém místě se umístila Vanguard Group se 45,4 miliardami dolarů – společně s American Funds Group tak Vanguard obsáhne 61 % všech nově investovaných prostředků. Důvodem tohoto úspěchu je jistě fakt, že obě zmíněné skupiny fondů vykázaly relativně dobrou výkonnost a ze skandálu kolem podílových fondů dokázaly vyjít bez ztráty cti.
Existuje mnoho důvodů, proč své investice do podílových listů rozdělit mezi více správců. Prvním z nich je ochrana investora před turbulencí a případným „underperformance“, jež se teoreticky může táhnout celou skupinou fondů spravovaných jednou správcovskou společností. Tento důvod však zhusta naráží na praktické problémy – prvním je obvykle nutnost otevřít si u každého správce majetkový účet, druhým jsou pak vstupní poplatky do fondů.
Druhým důvodem proč diverzifikovat je fakt, že správcovské společnosti to zase tak často (jakkoliv to je paradoxní) nedělají. Podíváme-li se zpět na konec 90. let minulého století zjistíme, že velká většina manažerů fondů Janus Capital Group Inc. investovalo do těch samých titulů na trhu Nasdaq. Ještě na počátku roku 1999 fondy vykazovaly více jak 100% zhodnocení, v období 2000-2002 však velká většina (shodně) utržila ztráty mezi 20-30 %.
Na počátku zmíněná studie NYU a Emory University se kromě jiného zabývala korelacemi jednotlivých fondů v rámci stejné správcovské společnosti. Předmětem zájmu byly výnosy mezi roky 1998 až 2002 – tehdy dosahoval korelační koeficient mezi akciovými fondy stejného správce cca 0,77. V případě akciových fondů rozdílných správců to bylo 0,73 (což zase tak velký rozdíl není). Pro současná data se ale opět podívejme na fondy American Funds Group, spravované Capital Research & Management. Sedm nejprodávanějších fondů této skupiny má korelační koeficient 0,91-0,99 !! (zdroj: Legend Financial Advisors)
Hlavním důvodem tohoto vývoje je podle autorů studie preference určitého investičního stylu v rámci dané správcovské společnosti. Někdo je fanouškem „growth stocks“, někdo naopak preferuje „value stocks“ nebo tituly se specifickým růstovým profilem. V mnoha případech fondmanažeři využívají stejnou skupinu analytiků pro firemní data.
Jak to někdy dopadá jsme mohli zažít na vlastní kůži i v ČR.
Zdroj dat: Bloomberg LP