Poté co opadla hysterie spojená s velkými finančními skandály Enronu, WorldComu nebo Parmalatu, pomalu, ale jistě dochází k implementaci opatření, která by měla obdobné kolapsy omezit. V zámoří se jedná především o uvedení do života Sarbanes-Oxley Act („SOA“), který významným způsobem mění život americkým společnostem (a samozřejmě i jejich dceřiným společnostem všude po světě).
Jak významný je to posun ilustrují mimo jiné i výsledky nedávno provedeného výzkumu mezi Fortune 1000 americkými společnostmi, které provedla společnosti Korn/Ferry. V průměru vzrostou náklady spojené s naplněním požadavků SOA u jedné americké společnosti o 5,1 milionu USD ročně, přičemž další dodatečné náklady spojené s vyhověním dodatečným informačním povinnostem představuje dalších 3,7 milionu USD. Valná většina zmíněných nákladů je spojena s úpravami, resp. vylepšeními interních dokumentačních procesů a kontrolních mechanismů. Zmíněná studie společnosti Korn/Ferry je mimochodem největší studií týkající se přístupu společností k problematice corproate governance na světě. Pro srovnání nákladů vynaložených na implementaci obdobných regulatorních opatření (ve Velké Británii jde o Higgs & Smith Report a ve Francii o Buton Report) je vhodné uvést, že průměrná britská společnost vynaloží 1,5 milionu USD, v případě francouzské to bude 1,4 mil. USD.
Efekty implementování SOA stojí za pozornost i v Evropě a evropský, potažmo český korporátní svět by ho měl sledovat s velkou pozorností. Již nyní dceřiné společnosti amerických „rodičů“ vyplňují nové formuláře a najímají si na to poradce s mezinárodní reputací (a utrácí za to poměrně veliké peníze). V případě, že mírně kontroverzní zákon hladce přistane a stane se součástí corporate governance ve Spojených státech, pravděpodobně dojde k jeho prosáknutí do našeho evropského teritoria. Zatím však na implementaci SOA mnohé evropské společnosti reagují ukončením úvah o kotování akcií v USA. Nicméně evropské korporace čekají taktéž změny.
Od ledna roku 2005 začne pro společnosti s veřejně obchodovatelnými cennými papíry v Evropské unii platit povinnost pravidelně účtovat dle mezinárodních standardů. Zatímco implementace SOA má sloužit především k ochraně před finančními kolapsy z důvodu špatné interní kontroly, zavedení účetnictví dle mezinárodních standardů pro společnosti s veřejně obchodovanými papíry přináší vedle určité ochrany investorů především zvýšení konkurenceschopnosti evropských společností na globálních kapitálových trzích. Pokud se povede zavést tento princip do života bez velkých kompromisů, dojde k unikátní situaci, kdy bude umožněno investorům podstatně jednodušším způsobem porovnávat finanční výsledky velkého množství evropských společností. Mělo by tak skončit období kdy mnohá položka v účetnictví byla zastřena lokálním koloritem. Není pravděpodobně překvapením, že zavedení jednotných standardů bude pro jednotlivé země v Evropě různě obtížné.
Co již není tak zjevné na první pohled, je fakt, že i jednotlivá odvětví budou mít rozdílnou míru efektivního dopadu do účetnictví dle nových regulí. Např. u podniků z automobilového nebo leteckého průmyslu bude zajímavé sledovat co se stane s položkami účetnictví, které se týkají výzkumu a vývoje, na druhé straně pro telekomunikační společnosti bude pozornost obrácena na fixní aktiva, vykazování tržeb nebo odložené daně. Dochází k završení 30leté snahy o sjednocení účetních postupů na mezinárodní úrovni, neb první směrnice o mezinárodních standardech IAS1 byla publikována v roce 1974. A aby toho sjednocování standardů nebylo málo, instituce zabývající se na obou stranách Atlantiku touto problematikou pracují společně na konvergenci evropských a amerických standardů. My můžeme jen doufat, že pro hrstku českých společností, kterých se zavedení nových pravidel týká, nedopadne srovnání špatně.
Petr Kováč, Patria CF