Dva nadpisy publikované tento týden ve finančním tisku vyprovokovaly něco více než jenom obvyklou dávku zájmu – „Členové OPEC snižují svoji expozici vůči americkému dolaru“ (Financial Times) a „Obchodování s americkými dluhopisy pod drobnohledem“ (The Wall Street Journal).
Letošní rok se diskusemi o tom, zda OPEC má nebo nemá zájem oceňovat ropu v euru (resp. v čemkoliv, co není americký dolar) jenom hemží. Pánové Steve Johnson a Javier Blas však argumentují, že cokoliv se v budoucnu stane, velká většina je stejně dílem historického vývoje – podle dat z Bank for International Settlements (BIS) stejně členské země OPEC svou angažovanost vůči americkému dolaru v posledních třech letech snížily relativně dramaticky. Poměr dolarových depozit poklesl z hodnoty 75 % v 3Q/2001 na současných 61,5 %. Rozhodně se nejedná o kolaps, mnohem spíše o racionální změnu akcentu z oslabující měny do měny posilující. Současně je však třeba přiznat, že dokud dolar na trzích nezvrátí svůj truchlivý kurs a nezačne posilovat, můžeme si o nižších cenách ropy nechat v zásadě jenom zdát – minimálně po tu dobu, kdy do toho bude mít OPEC co mluvit.
Druhý článek, týkající se otázek kolem obchodování s americkými dluhopisy, je mnohem zajímavější. Aaron Luchetti ve Wall Street Journal totiž naznačuje něco „neuvěřitelného a nemyslitelného“ – investoři se začínají ptát, zda se Spojené státy americké a jejich dluhopisy stále mohou chlubit ratingem AAA. Zmiňuje všeobecně známe strašáky – rozpočtový schodek, schodek zahraničního obchodu, pokles hodnoty dolaru, obavy z udržitelnosti a finanční stability systémů Medicare a „Social Security“ (zejména díky tomu, jak „baby boomers“ začínají sahat po svých penzích). Bill Gross, manažer největších dluhopisových fondů PIMCO, je v tomto ohledu zcela nekompromisní – „Domnívat se, že USA stále mají rating AAA znamená domnívat se, že budou dlouhodobě schopny splácet své dluhy ve stabilní měně. To už rozhodně neplatí“.
Jako vždy, trh reaguje jako první – jestli však jeho poslední chování reflektuje výše uvedené informace je na zvážení. V průběhu minulého roku oscilovaly výnosy 10-letých Treasuries mezi 3,70 % a 4,80 %. Při současných cca 4,20 % to vypadá, že důvěra v trh je skoro neotřesitelná. Pozor však na dvě pasti. Nízké výnosy na státních dluhopisech nemusí ještě nutně znamenat robustní výhled daného trhu – zejména v okamžiku, kdy je celý obrázek trochu pošramocen aktivitou zahraničních centrálních bank jež v zásadě nezajímají budoucí výnosy z dluhopisů, ale současné makroprostředí. Zadruhé je potřeba uznat, že nízké výnosy na státních dluhopisech jsou synonymem očekávání nízké ekonomické aktivity a rozhodně neindikují explozivní růst akciového trhu. Jedno z těchto aktiv tedy evidentně „lže“.
Poznat, které z nich to je, se ale dále zašmodrchává díky situaci, kdy „horké peníze“ pronásledují ne ty nejlepší investiční možnosti – pouze ty nejméně špatné. S&P si může o kvalitě amerického dluhu říkat v podstatě co chce – stejně budou jako vždy „chytat kočku za ocas“. Společnost Egan-Jones Ratings se již rozhodla – minulý týden rozeslala svým klientům informaci, že americké státní dluhopisy by podle jejich názoru měly mít rating maximálně AA. Co by něco podobně radikálního, řečeného oficiálně, udělalo s trhem je asi nasnadě.
Petr Žabža, Patria Direct
Zdroj: Tim Price, Ansbacher Wealth