Úprava obsažená v ustanovení § 196a zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění je po více než osmi letech její existence dobře známa jak odborné veřejnosti tak i managementu většiny obchodních společností, pro které představuje v lepších případech výrazné komplikace, v těch horších i noční můru.
Ustanovení § 196a stanoví podmínky pro uzavírání smluv o úvěrech, půjčkách, poskytování zajištění a bezúplatné převody majetku mezi společností a vrcholovým managementem (členové představenstva, dozorčí rady, prokuristé, osoby jim blízké a osoby, za které jsou tyto osoby oprávněny jednat) a dále pro transfery majetku mezi společností a jejími zakladateli, akcionáři a dalšími osobami, včetně osob tvořících koncern.
V prvém případě je podmínkou platnosti příslušné smlouvy předchozí souhlas valné hromady. V druhém případě pak, pokud převáděný majetek (resp. protihodnota, za kterou je převáděn) překročí stanovený poměr vůči základnímu kapitálu, musí být hodnota takového majetku stanovena znaleckým posudkem.
Smlouvy, které nesplňují podmínky § 196a, jsou považovány za absolutně neplatné. Pokud tedy dojde k transferu majetku na základě takových smluv, jsou zúčastněné strany povinny si poskytnutá plnění vrátit jako bezdůvodné obohacení. V této souvislosti je nutno si připomenout, že ustanovení § 196a bylo do Obchodního zákoníku vloženo velkou novelou Obchodního zákoníku provedenou v roce 1996, která reagovala na masivní vlnu „tunelování“ akciových společností, které bylo bohužel jedním z průvodních jevů „útěku ekonomů před právníky“.
Přestože úprava obsažená v § 196a má nebo alespoň nepochybně měla svůj smysl, lze naštěstí s ohledem na kultivaci právního a podnikatelského prostředí v České republice říci, že v současné době je tato úprava možná až příliš omezující. Jak vyplývá z navrhovaného znění nového obchodního zákona, které je odborné veřejnosti v současné době předkládáno k seznámení a vyjádření jejích podnětů a připomínek, považují úpravu obsaženou v § 196a Obchodního zákoníku za zbytečně svazující i tvůrci tohoto návrhu.
Oproti současné úpravě tak navrhovaná nová úprava (§338 odst. 4 připravovaného obchodního zákona) stanoví, že smlouva uzavřená v rozporu s ustanovením § 338 (úprava věcně podobná současnému § 196a Obchodního zákoníku) není neplatná, avšak členové představenstva, případně osoby, které jsou oprávněny jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít odpovídají společně a nerozdílně za škodu, která v důsledku porušení zákona společnosti, akcionářům nebo třetím osobám vznikla.
Navrhovaná nová úprava tak upouští od konstrukce absolutní neplatnosti dotčeného právního úkonu a zakládá osobní odpovědnost fyzických osob jednajících jménem společnosti. Tuto osobní odpovědnost lze považovat za účinnější ochranu společností před poškozujícím jednáním jejich managementu než dosavadní absolutní neplatnost příslušných právních úkonů, která v transakční praxi často přináší obrovské komplikace, aniž by ji provázela požadovaná ochrana zájmů akcionářů.
Nyní lze tedy jen čekat na to, v jaké podobě bude příslušné ustanovení nového obchodního zákona nakonec přijato do platného právního řádu České republiky.
Pavel Jendrulek
Weinhold Legal (autor je externím spolupracovníkem Patria Online, jeho názory nereprezentují oficiální stanovisko společností skupiny Patria)
Důležité upozornění Weinhold Legal