Všechny země OECD, s výjimkou Slovenska, od příštího roku, uplatňují progresivní zdanění příjmů. Většinou tento systém obhajují „sociální spravedlností“, nicméně empirické analýzy ukazují, že efekt daňových systémů je mnohem menší, než si mnozí obhájci přerozdělování myslí.
Ekonomové se naopak snaží najít daňový systém, který by byl co možná efektivní (resp. co nejméně neefektivní). Zatím jen teoretickou konstrukcí je složitější, nemonotonní daňová struktura. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Mirrlees přišel s myšlenkou, že mezní daňová míra jedince s nejvyšším příjmem by měla být nulová. Kladná mezní daňová míra nejbohatšího člena deformuje nabídku práce, nezpůsobuje však nárůst příjmů státu. Nulovou mezní mírou si nikdo včetně státu nepohorší, naopak nejbohatší jedinec se může rozhodnout pracovat více, neboť jeho dodatečný příjem nad danou mez nebude zdaněný. Z toho vyplývá, že má-li stát zajistit určitý daňový příjem, neměla by mít optimální daň z příjmu mezní míru nepřetržitě rostoucí.
Vysoké mezní míry zdanění u jedinců s vysokými příjmy jsou velice neefektivní, protože zajišťují příliš málo daňových příjmů, zatímco vysoké mezní míry zdanění jedinců s nízkými příjmy jsou nespravedlivé, neboť uvalují břemeno na jedince s velice vysokými mezními společenskými užitky z příjmu.
Potřebné daňové příjmy je tedy nutné zajistit vyšší mezní daňovou mírou jedinců se středními příjmy. Výsledná křivka mezní daňové míry by pak měla průběh ve tvaru obráceného „u“ vzhledem k příjmu jedince (progresivně-regresivní daňový systém). Americký ekonom Auerbach dokonce ukázal, že za jistých okolností by se optimální mezní daňová míra měla rovnat nule na vrcholu i u dna distribuce příjmů. Tento závěr však všechny daňové systémy, včetně českého, ignorují a spoléhají i nadále na progresivní zdanění příjmů.
Ondřej Schneider
Vedoucí katedry Evropské ekonomické integrace a hospodářské politiky na Institutu ekonomických studií FSV UK. V letech 1998 až 2001 hlavní ekonom Patria Finance.