Tento článek by měl jednak (i) ukázat určitou propojenost toho, jak se na burze vyvíjí ukazatel P/BV v souvislosti s některými dalšími ekonomickými proměnnými a (ii) naznačí jeho poněkud sofistikovanější použití pro investiční rozhodnutí (ve srovnání s jeho užitím čistě pro porovnání těchto ukazatelů u několika společností).
Obě tato témata se pojí s tím, že P/BV se dá při určitých předpokladech chápat jako, v ekonomické teorii známé, Tobinovo Q:
Q = Vnitřní hodnota aktiva / reprodukční hodnota aktiva
Q vztahuje ekonomickou (vnitřní) hodnotu aktiva (firmy) k nákladům, za které by bylo možno toto aktivum nahradit jiným se stejnými (produkčními) vlastnostmi. Toto v podstatě říká jediné – pokud je ekonomická hodnota aktiva (tj. současná hodnota cash flow, které bude toto aktivum produkovat) větší než hodnota, za které ho mohu koupit (vyrobit, vytvořit apod.), je Tobinovo Q větší než 1 a naopak.
V ekonomii se tento poměr užívá zejména v teorii reálných investic – investic do strojů, zařízení, nehmotných aktiv apod. Z pohledu investic na akciových trzích nezapomínejme, že fluktuace velikosti hmotných investic jsou často hlavním faktorem, který způsobuje fluktuace celého HDP - a v konečném důsledku i pohyby na akciových trzích. Krátce řečeno – k reálným investicím dochází, pokud jsou podnikatelé a/nebo manažeři společností přesvědčeni o tom, že vnitřní hodnota aktiv, které rozšíří produkční kapacitu, je větší, než jejich hodnota pořizovací – implicitně, či explicitně si myslí, že Tobinovo Q pro určitý podnikatelský projekt je větší než 1.
Použití Tobinova Q však s sebou nese dva hlavní problémy. Prvním z nich je odhad vnitřní hodnoty (tomuto tématu jsme se věnovali již v několika článcích, např. v sérii o P/E). Druhým z nich je obtížnost odhadu reprodukční hodnoty aktiv(a), z tohoto důvodu se tato někdy nahrazuje účetní hodnotou aktiv. A v tuto chvíli zde máme již známé:
P/BV = cena (odhad vnitřní hodnoty aktiva trhem) / účetní hodnota (může sloužit jako odhad hodnoty reprodukční)
Uvedená zmínka o Q a agregátních investicích tak indikuje první možnost užití P/BV v pojetí Q pro investiční rozhodování – je-li tento ukazatel pro celý trh větší než jedna (např. díky růstu cen akcií), může to indikovat nadcházející zvýšenou investiční aktivitu firem (investovatelné fondy se postupně stále více přelévají do reálných investic tak, jak rostoucí ceny akcií poskytují stále menší prostor pro zhodnocení investic) a růst produktu (samozřejmě, že toto je jen velmi úzký výsek z důležitých vazeb mezi trhem a ekonomikou).
Zajímavé je ale dívat se na P/BV i u různých odvětví. Podobně jako u celého trhu/ekonomiky, poměr výrazně vyšší než 1 by měl indikovat to, že v daném odvětví dojde k rozšíření výrobních kapacit. Neděje-li se tak, existuje v daném odvětví silná bariéra vstupu (např. někteří producenti cigaret) a/nebo marginální Q (tj. Q pro další nový investiční projekt) je menší než 1, přestože Q již existujících aktiv je vysoko nad 1 (např. mobilní operátoři). Existence bariéry vstupu pak výrazně ovlivňuje marže a hodnotu společnosti(í) v daném odvětví, protože eliminuje konkurenční tlak a dává stávajícím společnostem tzv. „pricing power“ (co je dobré pro akcionáře někdy není dobré pro zákazníky).
V neposlední řadě je tento poměr zajímavý v regulovaných odvětvích. Princip regulace je téměř vždy stavěn na „přiměřené“ návratnosti kapitálu v daném odvětví (tzn. přiměřených cenách a tržbách, které při daných nákladech generují zisk, který představuje určitou návratnost kapitálu). A protože se velikost tohoto kapitálu měří většinou účetními hodnotami, poměr P/BV může indikovat další kroky regulátora, které by měly implicitně směřovat k tomu, aby se blížil 1. Vysoké P/BV tak může indikovat jeho zvýšený tlak na ceny, nízké P/BV naopak mírnost při stanovení regulovaných cen v budoucnu, protože dlouhodobě by toto mohlo vyvolat nedostatečné kapacity v odvětví (dlouhodobě Q stlačeno pod 1).
J. Soustružník