OECD: Česká republika poroste letos jen o 3%, USA táhnou svět

OECD publikovala svou zprávu o ekonomickém vývoji členských zemí. Ačkoliv zdůraznila vedoucí roli Spojených států, nepřehlédla ani vývoj v České republice. HDP vzroste pravděpodobně o 3,0% v letošním roce, příští rok ekonomika ještě zrychlí na +3,7%. Stejně jako v případě zprávy Evropské komise, která se také zabývala vývojem v ČR (komentář ZDE) a odhadovala letošní růst HDP na 3,4%, je hnací silou české ekonomiky i z pohledu OECD domácí poptávka. Ta bude společně s investicemi kompenzovat negativní vývoj ve vnějším sektoru.

Růst by měl akcelerovat ve druhé polovině roku, inflace bude nízká díky silné koruně a světovým cenám. Fiskální politika je i v případě OECD hodnocena negativně.

Tabulka: vývoj hlavních ekonomických indikátorů v ČR (2002, 2003 prognóza OECD)

	2000	2001	2002	2003
HDP ve stálých cenách (změna v %)	2,9	3,6	3,0	3,7
soukromá spotřeba (změna v %)	3,7	5,6	3,4	4,0
spotřeba vlády (změna v %)	-1,3	-1,0	1,0	0,5
hrubá tvorba fixního kapitálu (změna v %)	4,2	7,0	5,4	6,9
export (změna v %)	17,1	12,0	7,0	11,2
import (změna v %)	17,0	13,7	7,1	10,8
Míra nezaměstnanosti (%)	8,9	8,2	8,6	8,6
Zaměstnanost	-0,7	0,7	-0,4	0
Čistý úvěr vládě (% HDP)	-5,5	-4,6	-8,7	-7,8
Běžný účet jako (% HDP)	-5,6	-4,7	-4,7	-4,0
Krátkodobá úroková míra	5,4	5,2	4,3	5,4

Z pohledu celého OECD, ale i světa, je zdůrazněna vůdčí role Spojených států. Ekonomický růst byl nastartován v USA účinnou monetární akcí a fiskální expanzí, jeho hlavními tahouny jsou domácí soukromá a vládní spotřeba. Další růst v roce 2002 a 2003 by měl být podpořen podnikovými investicemi. V Evropě se nedaří nastartovat ekonomický růst, důvěra a spotřeba domácností zůstává nevýrazná. Inflace (nad 2%) se pohybuje na horní hranici cenové stability specifikované ECB, přesto by nebylo vhodné zvyšovat sazby s ohledem na podporu ekonomického růstu. Fiskální politika v Evropě podporuje růst víceméně jen vestavěnými stabilizátory. Japonsko trpí nedostatečnou investiční aktivitou podnikového sektoru v důsledku krize bankovnictví. Domácnosti čelí rostoucí nezaměstnanosti a nejistého dlouhodobého vývoje důchodů, a proto omezují svou spotřebu. Bank of Japan pouští peníze do ekonomiky, nicméně tato činnost nevede ke zvýšení úvěrů právě v důsledku bankovní krize.

I když je světová ekonomika na dobré cestě k udržení a zvýšení svého růstu, bylo identifikováno několik základních krátkodobých a dlouhodobých rizik. Růst by mohl být ještě vyšší, pokud dojde ke zvýšení domácí a vládní spotřeby například díky dalším monetárním a fiskálním stimulům a investičním výdajům. Nejobtížnější bude sladit kontrolu inflace s podporou ek. růstu, tzn. správně načasovat změnu měnové politiky bude klíčové.

Krátkodobým problémem je pozitivní vlna výdajů domácností v USA, které jsou však financovány úvěrově. Mírný růst úspor by však mohl být výrazně korigován pokud by se zvýšily úrokové míry a náklady na obsluhu dluhu. Mimo Spojených států je všeobecným problémem trh práce. V Evropě by mohla vyšší nezaměstnanost vést jen ke snížení výdajů domácností, v Japonsku by ještě podpořila již tak zřetelný sklon domácností k odkládání nákupů. Dalším krátkodobým rizikem je cena ropy.

Střednědobá rizika spočívají ve vzájemné závislosti USA a ostatních členských a nečlenských států OECD. Mezera zahraničního obchodu reprezentovaná deficitem v USA a přebytkem Japonska by mohla ohrožovat ekonomický růst, zejména jak se začnou zvyšovat domácí a vládní úspory v USA. Expanze může být ohrožena i novou vlnou protekcionismu v souvislosti s uvalením cel na ocel. Finanční nestabilita v „emerging“ trzích by měla negativní dopad, neomezila-li by se lokálně jako v případě Argentiny.

Radim Krejčí