OECD publikovala svou zprávu o ekonomickém vývoji členských zemí. Ačkoliv zdůraznila vedoucí roli Spojených států, nepřehlédla ani vývoj v České republice. HDP vzroste pravděpodobně o 3,0% v letošním roce, příští rok ekonomika ještě zrychlí na +3,7%. Stejně jako v případě zprávy Evropské komise, která se také zabývala vývojem v ČR (komentář
ZDE) a odhadovala letošní růst HDP na 3,4%, je hnací silou české ekonomiky i z pohledu OECD domácí poptávka. Ta bude společně s investicemi kompenzovat negativní vývoj ve vnějším sektoru.
Růst by měl akcelerovat ve druhé polovině roku, inflace bude nízká díky silné koruně a světovým cenám. Fiskální politika je i v případě OECD hodnocena negativně.
Tabulka: vývoj hlavních ekonomických indikátorů v ČR (2002, 2003 prognóza OECD)
|
|
2000 |
2001 |
2002 |
2003 |
|
HDP ve stálých cenách (změna v %) |
2,9 |
3,6 |
3,0 |
3,7 |
|
soukromá spotřeba (změna v %) |
3,7 |
5,6 |
3,4 |
4,0 |
|
spotřeba vlády (změna v %) |
-1,3 |
-1,0 |
1,0 |
0,5 |
|
hrubá tvorba fixního kapitálu (změna v %) |
4,2 |
7,0 |
5,4 |
6,9 |
|
export (změna v %) |
17,1 |
12,0 |
7,0 |
11,2 |
|
import (změna v %) |
17,0 |
13,7 |
7,1 |
10,8 |
|
Míra nezaměstnanosti (%) |
8,9 |
8,2 |
8,6 |
8,6 |
|
Zaměstnanost |
-0,7 |
0,7 |
-0,4 |
0 |
|
Čistý úvěr vládě (% HDP) |
-5,5 |
-4,6 |
-8,7 |
-7,8 |
|
Běžný úč et jako (% HDP) |
-5,6 |
-4,7 |
-4,7 |
-4,0 |
|
Krátkodobá úroková míra |
5,4 |
5,2 |
4,3 |
5,4 |
Z pohledu celého OECD, ale i světa, je zdůrazněna vůdčí role Spojených států. Ekonomický růst byl nastartován v USA účinnou monetární akcí a fiskální expanzí, jeho hlavními tahouny jsou domácí soukromá a vládní spotřeba. Další růst v roce 2002 a 2003 by měl být podpořen podnikovými investicemi. V Evropě se nedaří nastartovat ekonomický růst, důvěra a spotřeba domácností zůstává nevýrazná. Inflace (nad 2%) se pohybuje na horní hranici cenové stability specifikované ECB, přesto by nebylo vhodné zvyšovat sazby s ohledem na podporu ekonomického růstu. Fiskální politika v Evropě podporuje růst víceméně jen vestavěnými stabilizátory. Japonsko trpí nedostatečnou investiční aktivitou podnikového sektoru v důsledku krize bankovnictví. Domácnosti čelí rostoucí nezaměstnanosti a nejistého dlouhodobého vývoje důchodů, a proto omezují svou spotřebu. Bank of Japan pouští peníze do ekonomiky, nicméně tato činnost nevede ke zvýšení úvěrů právě v důsledku bankovní krize.
I když je světová ekonomika na dobré cestě k udržení a zvýšení svého růstu, bylo identifikováno několik základních krátkodobých a dlouhodobých rizik. Růst by mohl být ještě vyšší, pokud dojde ke zvýšení domácí a vládní spotřeby například díky dalším monetárním a fiskálním stimulům a investičním výdajům. Nejobtížnější bude sladit kontrolu inflace s podporou ek. růstu, tzn. správně načasovat změnu měnové politiky bude klíčové.
Krátkodobým problémem je pozitivní vlna výdajů domácností v USA, které jsou však financovány úvěrově. Mírný růst úspor by však mohl být výrazně korigován pokud by se zvýšily úrokové míry a náklady na obsluhu dluhu. Mimo Spojených států je všeobecným problémem trh práce. V Evropě by mohla vyšší nezaměstnanost vést jen ke snížení výdajů domácností, v Japonsku by ještě podpořila již tak zřetelný sklon domácností k odkládání nákupů. Dalším krátkodobým rizikem je cena ropy.
Střednědobá rizika spočívají ve vzájemné závislosti USA a ostatních členských a nečlenských států OECD. Mezera zahraničního obchodu reprezentovaná deficitem v USA a přebytkem Japonska by mohla ohrožovat ekonomický růst, zejména jak se začnou zvyšovat domácí a vládní úspory v USA. Expanze může být ohrožena i novou vlnou protekcionismu v souvislosti s uvalením cel na ocel. Finanční nestabilita v „emerging“ trzích by měla negativní dopad, neomezila-li by se lokálně jako v případě Argentiny.
Radim Krejčí