V souvislosti s přistoupením ČR k EU existují mezi podnikateli různá oprávněná očekávání rozvoje obchodu díky tomu, že budou podnikat na společném trhu EU, který je společný proto, že se na něm dodržuje zásada nediskriminace, a to zejména z důvodu státní příslušnosti, včetně původu výrobku.
V oblasti obchodu zbožím či službami se tato zásada v praxi projevuje následovně: jiný členský stát nemůže bránit dovozu zboží, které splňuje kvalitativní vlastnosti, vyplývající z harmonizační směrnice. Pokud u daného výrobku harmonizační směrnice neexistuje, i přesto nemůže členský stát uplatnit své přísnější kvalitativní požadavky, pokud byl výrobek již legálně obchodován v jiném členském státě EU. Výjimkou mohou být situace, kdy členský stát uplatní vůči dovozu služeb či zboží tzv. kategorické požadavky – důvody veřejného zájmu, jako je např. ochrana spotřebitele, svoboda projevu, účinnost fiskálního dohledu atd. Tehdy může stát dovozy zboží či služeb zakázat.
Některá očekávání ale mohou být zklamána tváří v tvář skutečnosti, že v EU se připouští obrácená diskriminace – diskriminace tuzemců. Otázka obrácené diskriminace zní: může členský stát použít přísnější národní normu vůči svým vlastním státním příslušníkům, i když ji nemůže aplikovat na příslušníky jiných členských států?
Kladná odpověď se nabízí především z důvodu absence „evropského“ prvku - absence pravomoci Společenství. K prostředkům dosažení cílů Společenství m.j. patří „zákaz cel a kvantitativních omezení dovozu a vývozu zboží mezi členskými státy, jakož i všech ostatních opatření s rovnocenným účinkem“ (čl. 3/1(a) Smlouvy ES) a „vnitřní trh, charakterizovaný zrušením překážek volného pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy“ (čl. 3/1(c) SES). Žádné ustanovení Smlouvy však nezakazuje omezení pohybu zboží uvnitř členského státu, a proto jsou taková čistě vnitrostátní omezení přípustná, pokud se nedotýkají dovozu, vývozu nebo tranzitu zboží. Z judikatury Evropského soudního dvora vyplývá, že tzv. obrácená diskriminace, t.j. ukládání přísnějších opatření tuzemským výrobcům a obchodníkům, než jaké lze aplikovat na příslušníky jiných členských států, nespadá do působnosti komunitárního práva. Proto je přípustné požadovat jen po domácích výrobcích např. aby uváděli jisté údaje na etiketách zboží (např. másla), jež na dovezeném zboží být nemusí, stanovit jim vyšší kvalitativní normy, např. prodávat ementál jen s kůrkou anebo upravit ceny (francouzské knihy).
V budoucnu tedy přísnější české normy, uplatňované na zboží českého původu a prodávané uvnitř ČR budou moci být aplikovány. V SRN je tento problém aktuální zejména díky tamějšímu zákonu o čistotě piva (Reinheitsgebot), který nedovoluje konzervovat pivo chemickými aditivy, připouští jeho výrobu pouze z ječmene, sladu, chmelu a vody. Němečtí výrobci jej musí dodržovat, ale cizímu pivu nelze bránit ve vstupu na území SRN s odkazem na tuto německou normu.
Je pozoruhodné, že Evropský soudní dvůr povolil obrácenou diskriminaci i mimo volný pohyb zboží, zejména u volného pohybu osob a služeb.
Pavel Svoboda
Weinhold Legal
Důležité upozornění Weinhold Legal