V úvodu měsíce června, v době, kdy hlavní český benchmark - index PX 50 - od nového roku registroval růst o více než 20% a významně překonával výkonnost západoevropských indexů, se mezi investory začaly objevovat první hlasy volající po jistém zreálnění cenových úrovní jednotlivých českých blue chips.
Ani nejhlasitější „medvědi“ však zřejmě neočekávali, že by se tato „konsolidace“ českého trhu mohla zvrhnout v masivní vybírání zisků. Pro ilustraci uveďme, že index PX 50 ze svého maxima 582,6 bodů dosaženého 6. června zkorigoval na hodnotu 538,8 bodu (2. července), což v relativním vyjádření představuje pokles o bezmála 8%. Tato razantní korekce tak paradoxně přišla následně po dlouho očekávaném evropském referendu, ve kterém se více než 70% voličů vyslovilo pro začlenění ČR do Evropské unie.
Samozřejmě, že v souvislosti s touto tržní reakcí nelze činit závěry, že schválení našeho vstupu do EU je širokou investorskou veřejností vnímáno negativně. Zmiňovaná korekce pražské burzy byla totiž neoddiskutovatelně důsledkem souhry více nepříznivých faktorů, ať už fundamentálních, technických, tak i psychologických. Nicméně i tak světlo světa začaly spatřovat názory, že české akcie se již nacházejí za svým konvergenčním zenitem a že významná část pozitivních aspektů souvisejících se vstupem do EU je již v jejich stávající valuaci zohledněna.
Tyto úvahy vychází především z paralel historického vývoje akciových trhů později přidružených a méně rozvinutých členů EU, jakými jsou např. Portugalsko a Řecko. Burzy těchto států totiž zažily svůj největší boom před vstupem do unie, zatímco po jejich začlenění do evropských struktur tyto akciové trhy svou výkonností „vyspělejší“ západoevropské trhy již nijak významně nepřevyšovaly. Jako nepříliš inspirativní vzor bývá uváděno především Řecko, které si od svého vstupu do EU v roce 1981 uchovávalo status rozvíjejícího se trhu ještě po další dvě dekády. Kupříkladu v rámci indexů MSCI si Řecko vysloužilo „vstupenku do klubu“ rozvinutých trhů až v roce 2001, tedy po vstupu do EMU.
Domnívám se však, že vzhledem k relativně dlouhému časovému odstupu tyto úvahy srovnávají již nesrovnatelné. Konvergenční prostor středoevropských akcií, zdá se, ještě není zdaleka vyčerpán. Argumentovat lze jednak stávající úrovní valuace českých, maďarských a polských blue chips, které se i přes svou nadprůměrnou výkonnost během posledních měsíců obchodují na zhruba 60-70% úrovně stávajícího ocenění akcií západoevropských (P/E, P/BV, EV/EBITDA, atd.). K dalšímu zúžení této mezery by pak měla přispět pozitivní zisková očekávání jednotlivých středoevropských firem, podpořená relativně uspokojivými makrodaty. Kupř. odhadovaný růst HDP zemí středoevropského regionu pro letošní rok se pohybuje v intervalu 2,2 až 2,7%, zatímco růst v eurozóně zřejmě jen stěží dosáhne úrovně 1%.
Nevylučuji sice, že české akcie mohou z krátkodobého pohledu svou výkonností mírně zaostávat za relativně „levnějšími“ akciemi polskými, či maďarskými, nicméně domnívám se, že stále nabízí zajímavější potenciál oproti akciím západoevropským.
Vladimír Vávra