Český Telecom, největší a nejlikvidnější titul pražské burzy, zažívá těžké časy. Nejdřív přišla negativní reakce trhu na oznámení plánované akvizice 49% Eurotelu za 57 mld. Kč, pak Eurotel - oproti očekávání mnohých na trhu - přece jen podal žádost na UMTS licenci za relativně vysokých 6,7 mld. Kč, byť s podmínkami.
K tomu všemu akceleruje tlak na telekomunikační tituly v zahraničí. Investiční banka Lehman Brothers nedávno snížila doporučení na španělskou Telefónicu, která je přitom jedním z těch méně zadlužených evropských telekomů (v její neprospěch hovoří vysoká angažovanost v dnes problémové Argentině). Merrill Lynch zase snížil doporučení na Deutsche Telekom s tím, že vidí prostor pro další pokles akcie. Evropský sektor telekomunikací včera ztratil 4%, dnes ztrácí další 3%. Sice se mluví o tom, že „dno“ je blízko, ale nikdo neví, kde to dno vlastně je.
Za těchto okolností jsou snadněji vysvětlitelné ztráty Českého Telecomu za poslední dva týdny, včetně včerejšího poklesu jeho kurzu o 6,5%, na 249 Kč. V době psaní tohoto komentáře byl poslední obchod s akcií za 239 Kč. Mimochodem, tato úroveň již není daleko o historického minima 221 Kč z prosince 1995 (na své historické minimum si nedávno sáhl i maďarský Matáv). Dnešních 239 Kč také reprezentuje pouhých 25% hodnoty historického maxima Českého Telecomu (966 Kč v březnu 2000). Ztrátou 75% své hodnoty za rok a půl však ČT nijak nevybočuje z řady ostatních evropských telekomunikačních titulů.
Kdy toto všechno skončí, to dnes nikdo neví. V případě poklesu Českého Telecomu za poslední dva týdny, v reakci na akvizici Eurotelu a UMTS žádost, se domníváme, že jde o přehnanou reakci, a že technická korekce nahoru by na sebe nemusela dát dlouho čekat. Ať už takové korekce nastane nebo ne, návrat k silnějšímu růstu je těžko predikovatelný. Teoreticky by mohla pomoci privatizace společnosti, ale to by se negativní nálada na evropských a US trzích musela zlepšit.
(Ondřej Daťka)