Hlavní index pražské burzy (PX-50) se tento týden poprvé propadl pod úroveň konce roku 1999. Zařadil se tak k dalším středoevropským indexům, které jsou vůči konci roku v mínusu (polský WIG, -8%, maďarský BUX, -12%). Rovněž objemy obchodování jsou na všech těchto trzích podstatně nižší než na začátku roku. Střední Evropa, stejně jako ostatní “emerging markets”, jsou totiž na okraji zájmu světových portfoliomanažerů, a to zejména kvůli obecné nejistotě ohledně dalšího vývoje na vyspělých trzích jako USA a Evropa.
Citlivost pražské burzy na světové burzovní trhy je taková, že domácí zprávy mají v poslední době minimální dopad na kurzy akcií. Devítiměsíční výsledky Českého Telecomu mají na tento titul daleko menší dopad než např. údaj o inflaci v USA, který má vliv na NASDAQ a zprostředkovaně na ostatní trhy. Totéž platí o většině českých, polských a dalších akciích.
Co to znamená pro drobné investory investující např. do českých blue chipů? Mj. to, že oživení zájmu o české akcie v nejbližším období nebude ani tak záviset na atraktivitě společností ČEZ, Českého Telecomu, KB, atd., ale hlavně na tom, kdy opadne nervozita na západních trzích a kdy se tyto indexy vrátí na vzestupnou trajektorii.
Za takových okolností platí, že investovat do akcií s krátkodobým horizontem je poměrně rizikové. Pro dlouhodobého investora (horizont rok a více) , který není a v dohledné době nebude pod tlakem akcie prodávat, je současná doba vhodná pro postupné a selektivní akumulování levných akcií; v delším časovém horizontu by totiž do kurzu akcií měla kromě sentimentu promluvit i fundamentální hodnota obchodovaných společností.
(Ondřej Daťka)