Minulý týden si šéf ECB postěžoval, že světový finanční systém je oslaben nedostatkem volby ohledně globálních ratingových agentur. Přidal se tak k zástupu kritiků agentur, který se v současné době hodně zvětšil. Tito v podstatě říkají, že špatný (realitě neodpovídající) rating může do značné míry za současné problémy na finančních trzích. Např. akcie Moody’s za tuto kritiku od června platí pádem, ale v posledních týdnech se již vzpamatovávají.
Celkově se kritika agentur zaměřuje na 3 oblasti: (i) nedostatečná jasnost toho, na čem je založen jejich rating, (ii) konflikt zájmů, (iii) jejich možné praktiky směřující k potlačení konkurence (odhaduje se, že Moody's a S&P mají dohromady 80% trhu, s Fitch je to cca 95%). Přitom slabé stránky systému ratingu byly patrné již dávno, zvyšující se sekuritizace je ale násobí. Rating tak má daleko větší význam v systému “originate and distribute”, než v systému “originate and hold”. Na stranu druhou v tomto systému ze samé jeho podstaty vzniká daleko více informačního šumu (hraničícího někdy s naprostou informační slepotou). Musím dodat, že existence některých komplikovaných instrumentů je pak „ospravedlněna“ snad pouze poplatky, které při jejich uvedení na trh všichni ti „middlemen“ (včetně ratingových agentur) vybrali.
Lékem na uvedené problémy ohledně ratingu se podle kritiků zdá být zejména zvýšená regulace, popř. rozdělení agentur, či podpora nových agentur, které by byly placeny investory. Výkonná ředitelka Standard & Poor's, ale nedávno obhajovala současný model s tím, že náklady na rating jsou vysoké, respektive, že existence nákladných procedur je možná pouze v současném modelu, kdy platí emitent dluhopisů. Konflikty jsou podle ní řešeny vysokou transparentností procedur a jejich správným nastavením (např. odměny analytiků nezávislé na objemu tržeb, čínské zdi, atd.). Vedení Moody’s k tomu přidává, že metodologie společnosti pro rating jsou k dispozici investorům, že společnost již dlouhou dobu varovala před poklesem standardů při půjčování a před bublinou u cen nemovitostí. Dodat nutno i to, že model, kdy by platil investor, má v sobě také konflikt zájmů – platil by i ten, kdo má např. v hodnoceném dluhopisu zainvestováno (a nemá zájem na jeho snížení ratingu). Řešením tak je snad (teoreticky) všemi financovaná „nezávislá“ agentura. Jak by to ale vypadalo v instituci s jistými příjmy a špatně definovaným měřítkem úspěšnosti (což je případ ratingových agentur) si dovedu představit.
Pravda ohledně kritiky bude zřejmě někdy uprostřed. Možná nejvýznamnějším bodem diskuse je ale dle mého názoru to, co to vlastně rating je. Agentury ho vnímají pouze jako indikaci toho, nakolik je dlužník schopen splácet svůj dluh. Od této charakteristiky může ale vést ještě dlouhá cesta k tomu, mít dostatek informací pro ocenění daného instrumentu. Nabízí se zejména téma likvidity, cenové volatility a nedávný vývoj ukázal i na nutnost znalosti toho, kdo drží co a v jaké míře. Zástupce společnosti Fimalac, vlastníka Fitch Ratings, tak minulý týden jasně řekl, že ratingové agentury nedávají investorům doporučení koupit, či prodat.
Při všech slabých stránkách současného systému tak osobně vidím v principu stejný problém, jako je u akciových trhů, respektive investičních reportů. Tím problémem je snaha investorů mít všechno hned a v co nejjednodušší formě (= neochota se vůbec detailně zaobírat tím, kam investují, hlavně, že to nyní roste). U akcií se to projevuje tak, že tato poptávka investorů je uspokojována tím, že se sebekomplexnější analýza firmy shrne do jednoduchého „koupit“, či „prodat“. U dluhopisů se podobná komplexní analýza shrne do dvou, či třech písmen abecedy, maximálně se k nim přidá plus, či mínus. Pochybné je toto hodnocení u jednoho dlužníka, těžko pak pochopit, jak mu lze dávat vysokou váhu u komplexních instrumentů. Angličané mají dvě pěkná přísloví, která dobře vystihují i tuto naší snahu neustále vytvářet složitější a složitější instrumenty, zatímco ve stejnou dobu už nejsme schopni říci, co jsme vlastně stvořili: „Netvoř ďábla, kterého nemůžeš zničit“ a „Lepší ďábel, kterého znáš“.