Analytici si myslí, že bude čelit dalším odpisům za 2. čtvrtletí a to až ve výši 5,5 mld. USD. Analytikům se zase nelíbí regionální banky v US, jako je . A podobných zpráv lze nalézt více. Analytici dělají svojí práci a za problémy svých bank nemůžou. Přesto tragikomičnost situace, kdy posádka na jedné děravé lodi horečně upozorňuje na ostatní lodě ve stejné situaci, je dokonalá. A pro vyvolání alespoň malého honu na banku (tj. na konkurenta) již v minulosti stačilo i méně, než pár analýz akciového výzkumu (tím nechci říci, že to v tomto případě je jeho cílem).
Zatímco vzájemné hodnocení se problémových institucí je úsměvné, tyto mezinárodní banky draze platí za svou hamižnost při investování do všeho možného – tj. nejen přímými ztrátami na těchto aktivech, ale (snad zejména) pochroumanou prestiží a důvěryhodností. Např. podle Bloomberg, klienti wealth managementu v minulých třech měsících stáhli z této banky cca 39 miliard USD. Důvodem je jednoduchá úvaha typu „když nedovedou hospodařit se svými penězi, co budou dělat s mými?“. Z přesunu aktiv z mezinárodních investičních bank tak těží firmy jako je Wilmington Trust, nebo Northern Trust Corp. To, že tyto firmy nemají „synergie“ mezi investičním bankovnictvím a wealth managementem, kterými se chválí ony banky (nebo tak donedávna dělaly), se nyní stává jejich předností a zvyšuje jejich kredibilitu.
Hovoří se nyní intenzivně o potřebě změny business modelu u investičních bank a brokerů. Státní úředníci všeho druhu navrhují různé druhy regulace a postihů, které ovšem lehce více uškodí než pomůžou. Naopak výše uvedené je v podstatě jediný 100% fungující mechanismus – ztráta klientů. Pokud nebudou mít klienti krátkou paměť a na trhu budou existovat alternativy, nebude větší síly, která by tlačila na změnu k lepšímu. Dovolím si tvrdit, že ani přímé ztráty na derivátech nakonec nebudou bolet tak, jako když tyto instituce skutečně ztratí velkou část své klientely (což předpokládá i to, že se nyní musí chopit příležitosti alternativní hráči – v každém segmentu investičního bankovnictví).
Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.