Negativní ropný šok spolu s rostoucími výnosy na vládních dluhopisech může svázat křídla obnově ekonomik, říká ve svém sloupku „Financial gain, economic pain“ Nouriel Roubini.
V uplynulých třech měsících se globální aktiva dočkala výrazného odmazání ztrát. Ceny akcií vzrostly o 30 % ve vyspělých ekonomikách a ještě mnohem více na rozvíjejících se trzích. Ale vzhůru vyletěly také ceny komodit – ropy, energií a nerostných surovin – a spready na korporátních dluhopisech se dramaticky rozevřely za současného prudkého růstu výnosů na dluhopisech státních. Volatilita se zmírnila, dolar oslabuje pod vlivem klesající poptávky po „bezpečných“ dolarových aktivech.
Je ale růst cen aktiv tažen nějakými reálnými fundamentálními faktory? A je dlouhodobě obhajitelný? Je růst na akciových trzích další rally v rámci medvědího trendu, nebo se již skutečně jedná o býčí trh?
Ačkoli ekonomická data se nás snaží přesvědčit o zlepšení fundamentu (jako výstup z recese je uváděn konec roku 2009, ochota investorů podstupovat riziko roste), je více než jasné, že také ostatní, již ne tak optimistické faktory, je třeba nepřehlížet. Nad to,vysoký růst některých aktiv přímo ohrožuje obnovu globální ekonomiky, která ještě nedosáhla svého dna.
Mnohá rizika k otočení trhu k sestupu přetrvávají.
Za prvé: Důvěra v ekonomiku a averze k riziku jsou přelétavé a novou vlnu volatility na trzích mohou přinést kterákoli makrodata či finanční data, která budou překvapením pro trh, na němž mnoho lidí očekává brzký a robustní růst.
Za druhé: Extrémně uvolněná monetární politika (sazby stažené na nulu, emise vládních dluhopisů, nákupy nelikvidních a riskantních soukromých aktiv), podpořena obrovskými výdaji na stabilizaci finančního systému, může vyvolat novou bublinu na finančních trzích i na trhu komodit. Jen pro příklad, čínské státem vlastněné podniky, které se dostaly k levným penězům, nakupují akcie a komodity do ohromných objemů zásob, které jsou daleko za jejich skutečnými, reálnými potřebami.
Riziko korekce tváří v tvář neuspokojivým makroekonomickým základům je nasnadě. Z té lepší stránky, současná data z americké i dalších rozvinutých ekonomik naznačují, že současná recese by mohla odejít s letošním rokem. Z té horší strany mince, předpovědi růstu se pohybují v neznatelných rovinách desetin procent, kde má růst setrvávat po několik příštích let, ne-li ještě mnohem déle… Především objem úvěrů a dalších půjček privátního sektoru v kombinaci s rostoucím veřejným zadlužením bude podlamovat schopnost domácností, finančních institucí a firem půjčovat, utrácet, spotřebovávat, investovat…
Tento, zřejmě pravděpodobnější, scénář podkopává představy o jednoduché V recesi (ze které se vrátíme na úrovně obvyklé před krizí). Nízký růst a deflační tendence tlačící na snižování zisků a marží (za nezaměstnanosti rostoucí přes 10 % a probouzející další finanční šoky) přinesou bankám a finančním institucím další sčítání ztrát v jejich portfoliích úvěrů a toxických aktiv. Souběžně finanční krize odtud vnesená na rozvíjející se trhy vyvolá další stress na celosvětovém finančním trhu.
Růst cen některých aktiv ukazuje spíše na průběh recese se dvojitým dnem (ve tvaru W) z části díky masivní likviditě na trhu, která umožňuje růst energií tak vysoko, jak jen to jde. Role, kterou sehrály ceny ropy v létě roku 2008 v uvržení globální ekonomiky do recese, varuje před podceněním. Ceny ropy nad 140 dolary za barel byly posledním vykřičníkem pro světovou ekonomiku reprezentovanou USA, Evropou, Japonskem a Čínou jako čistými dovozci „černého zlata“.
Explodující fiskální deficity mnoha ekonomik tlačí vzhůru výnosy dlouhodobých vládních dluhopisů, část z nich je nezbytnou korekcí toho, jak investoři přeceňují aktiva v očekávání obnovy. Jiná část tohoto růstu je ale tažena mnohem více zneklidňujícími faktory. Obavami před inflační explozí, která přijde po té, co se ekonomiky zotaví (v letech 2010 až 2011) a opadnou deflační tlaky doposud vyrovnávající tyto obrovské tisky peněz. Vytlačení soukromé poptávky způsobené vyššími výnosy státních bondů a návazný růst úroků na hypotékách a jinde v soukromém sektoru, může opět ohrozit obnovu.
Ve výsledku tedy nelze vyloučit, že výborně namíchaná bouře cen ropy nad 100 dolary za barel, rostoucích výnosů na státních dluhopisech a rostoucího zdanění (které přijde ve snaze vlád omezit riziko refinancování dluhů) povede k obnovení ekonomického sestupu, ne-li rovnou k druhému recesnímu dnu.
Ano, současný růst cen aktiv z jejich březnových minim je částečně ospravedlnitelný podloženou reakcí na zlepšování důvěry a nižší riziko setrvání globálních finančních trhů a ekonomik v „blátě“ krize. Ale mnohem větší část tohoto růstu je jen plodem přehnaně optimistických očekávání rychlé obnovy a likviditní bubliny, které jednoduše vyhnaly ceny komodit a akcií nahoru příliš brzy. Příchod ropného šoku a vysoké výnosy na státních cenných papírech mohou růstu svázat křídla a způsobit opětovný pád jak cen aktiv, tak i reálného hospodářství.
Nouriel Roubini je profesorem ekonomie na Stern School of Business, New York University a předseda RGE Monitor (www.rgemonitor.com)
(Zdroj: www.project-syndicate.org, www.rediff.com)