Alan Greenspan prohlásil, že „krize nemůže úplně skončit, dokud se ceny nemovitostí ve Spojených státech alespoň nestabilizují“ (více ZDE). Cena nemovitosti je pro více jak dvě třetiny Američanů jejich největším aktivem. Čím nižší je tedy jejich cena, tím nižší je také bohatství domácností, a tím méně budou utrácet, potažmo si brát úvěry. Z pozice stavebních firem vyvolávají nízké ceny nemovitostí nezájem o další výstavbu, a proto také najímají méně pracovní síly. Nižší ceny nemovitostí se projeví v menším počtu i hodnotě úvěrů a investic, čímž negativně ovlivňují také samotné základy finančního systému.
Ačkoliv prodeje domů, se, jak se zdá, ožily, což je dobrým znamením, ceny domů na svůj odraz ode dna teprve čekají. Národní asociace obchodníků s nemovitostmi uvedla, že medián cen již existujících jednogeneračních domů byl v květnu 172 900 USD, což je o 16,1 % méně než před rokem. Ceny nově postavených domů byly podle vládního odhadu v květnu nižší o 3,4 % meziročně.
Ukazatele, srovnávající ceny stejných domů v momentě, kdy jsou znovu prodány, ukazují stejný trend. Index S&P/Case-Shiller pro trhy 10 a 20 velkých metropolitních oblastí stále padá. V dubnu sice klíčový index Standard & Poor's/Case-Shiller 20 velkoměstských oblastí zpomalil svůj pád, přesto však meziročně ztratil přes 18 % (podrobnosti ZDE). Federal Housing Finance Agency, která zaznamenává pouze prodeje domů na hypotéky poskytnuté hypotečními agenturami a , ohlásila meziroční propad cen za duben o 6,8 %.
Následky dalšího prudkého propadu cen nemovitostí na ekonomiku jsou kritické z toho důvodu, že značně negativně ovlivňují americkou střední třídu, která tvoří značnou část spotřebitelů. Jakákoliv hodnota, kterou Američané zasažení hypoteční krizí měli ve svých domech je pryč. Za roky 2005 a 2006 bylo poskytnuto asi osm milionů konvenčních hypoték na domy, jejichž cena od té doby citelně klesla.
„Balík hypoték vytvořených od roku 2005 je těsně před potopením,“ uvedl Alan Greenspan. Tím měl na mysli, že cena hypotéky, kterou je domácnost zatížena, je výše než cena jejich nemovitosti. Ačkoliv tyto domácnosti budou splácet měsíční splátky, nebudou schopny je refinancovat, nebo si obstarat půjčky, za něž ručí hodnotou svého majetku. Takové domácnosti jsou pak v mnohem větším nebezpečí, že závazky nesplatí nebo na ně bude uvalena exekuce.Podle Greenspana může ekonomika ustát, bez výrazného makroekonomického dopadu, propad cen nemovitostí o dalších 5 %. Propad o dalších 12 % by znamenal dalších více než 4 miliony „potápějících se“ majitelů nemovitostí.
Minulý srpen předpokládal Alan Greenspan, že ceny nemovitostí by „se pravděpodobně měly stabilizovat nebo dosáhnout svého dna v první polovině roku 2009.“ Jelikož však za tu dobu vzniklo méně domácností, než se předpokládalo, a naopak nové domy byly dostavěny oproti očekávání rychleji, nedošlo k poklesu nabídky jednogeneračních domů tak rychle, jak Greenspan předpokládal. Dokud tedy nabídka podstatně neklesne, ceny domů budou i nadále padat. Podle Greenspana by k tomu mohlo dojít o tři až šest měsíců později, než původně čekal. Bývalý guvernér Fedu Lawrence Meyer zastává méně medvědí postoj, když pozoruje známky snižování tempa propadu cen nemovitostí a očekává, že ekonomika ve čtvrtém kvartále poroste o více než 2 %. Avšak proti jeho názoru mohou vystoupit tři faktory: stálý růst úspor amerických spotřebitelů, který oslabuje růst ekonomiky, návrat finančních turbulencí, které by měly obdobné následky, a vytrvalý strmý pokles cen nemovitostí.
(Zdroj: Wall Street Journal)