V polovině minulého týdne (konkrétně 2. prosince 2009) publikovala agentura Bloomberg poměrně rozsáhlý článek, týkající se evropského bankovního sektoru. Jeho hlavní teze se točí kolem faktu, že některé banky (zejména ty, které nepotřebovaly státní pomoc a nejsou tak přítěží na krku daňového poplatníka) vystupují z finanční krize mnohem větší, než byly v okamžiku jejího počátku. (55,45 EUR, 0,36%) SA, (297 GBp, -2,14%) Plc a Banco (7,77 EUR, 2,51%) SA jsou mezi 353 evropskými bankami, jejichž bilanční suma se od počátku roku 2007 velmi signifikantně zvýšila. Patnáct evropských bank má v tomto okamžiku aktiva větší, než je velikost jejich domácích ekonomik (pro porovnání, před třemi roky to bylo bank pouze 10).
Již zmíněná SA – v současnosti největší banka světa, měřeno objemem aktiv – navýšila svou bilanční sumu od počátku roku 2007 o 59 % na 2,29 bilionu eur a je tak na 117 % velikosti ekonomiky Francie. Aktiva Bank Plc poskočila o 55 % na 1,55 bilionu liber (108 % britského HDP), Banco SA narostla o 30 % na 1,08 bilionu eur (zhruba velikost HDP Španělska). Oproti tomu je zde skupina bank, u nichž Evropská komise vyslovuje jasné požadavky na „zeštíhlení“ a podmiňuje tím svůj souhlas s již poskytnutou státní pomocí – (33,23 GBp, -4,01%) Plc, (6,23 EUR, -0,56%) AG, (6,2 EUR, -2,24%) Groep NV, (54,26 GBp, -3,11%) Banking Group Plc a v neposlední řadě také KBC Groep.
Velikost sama o sobě ještě nemusí být měřítko rizikovosti. Na druhou stranu jsou nepochybně platné argumenty, že s rostoucí velikostí roste komplexnost aktivit a prostor pro případné chyby se tak zvyšuje. Své by o tom mohla vyprávět švýcarská (16,27 CHF, -0,79%) AG, o jejímž managementu měly trhy jen to nejlepší mínění a přesto v posledním roce vykázala kolosální ztráty. Ty dosáhly 57,5 miliardy švýcarských franků (nejvíce v celé Evropě) a banka byla nucena čerpat státní pomoc v objemu 6 miliardy franků. I proto se nyní objevují hlasy, že uvedený vývoj je – mírně řečeno – nezdravý. Pokud regulátoři fatálně selhali v případě bank velikosti „X“, je velmi pravděpodobné, že to samé nastane v případě bank velikosti „X+20%“. O ratingových agenturách už nikdo pravděpodobně žádné iluze ani nemá.
Nejenom proto lze čekat rozsáhlé iniciativy ze strany státních administrativ ve vztahu k: a) snižování bilanční sumy bank, b) oddělení komerčního a investičního bankovnictví, c) omezení finanční páky. Argument, že všechny tři faktory jsou de facto denním chlebem fungování bank je více než platný. Úřední a zejména státní šiml je však všudypřítomný a proto si dovolím vyslovit názor, že akcie bank nebudou v příštích několika čtvrtletích tou nejvýnosnější investicí. Míra omezování se totiž nebude limitovat jenom na „státní“ banky, postiženi budou všichni…
Hezký týden přeji,