Kristin Forbes z MIT působila mimo jiné jako členka Výboru pro měnovou politiku v Bank of England a v rozhovoru pro Central Banking diskutovala o některých klíčových ekonomických a monetárních tématech. Ta na stránkách The Conversable Economist shrnuje ekonom Tim Taylor, včetně toho, že „ekonomické šoky se dějí stále rychleji, takže plánování scénářů je stále důležitější.“
Forbes zmiňuje, že během globální finanční krize v roce 2008 se velké hromadné výběry vkladů vyvíjely jen pomalu, v průběhu dnů, týdnů a měsíců. Ale u Silicon Valley Bank v roce 2023 jsme už viděli, že k hromadným výběrům vkladů může dojít během několika hodin. Ti, kteří rozhodují o ekonomické politice, tak už nemají možnost radit se, probírat různé reakce a vybírat ty nejlepší. „Během globální finanční krize, když se věci děly poměrně rychle, platilo pravidlo: Pojďme to prostě vydržet do víkendu. Protože pokud to šlo, byly k dispozici dva dny na vytvoření plánu do chvíle, kdy se zase otevřou trhy v Asii.“ Jenže nyní se věci už dějí rychleji.
Ekonomka si tedy myslí, že centrální banky by měly v rámci své běžné praxe analyzovat různé scénáře. Pak by také nedocházelo k tomu, že by zvažování určitého scénáře bylo dezinterpretováno jako předpověď centrální banky. „Nechceme, aby centrální banky vypadaly, jako by předpovídaly třeba významné geopolitické události, nebo aby projevovaly preference ohledně některých politických rozhodnutí. Jestliže ale centrální banky neprovádějí analýzu scénářů pravidelně, může existovat tendence interpretovat výběr některých scénářů právě jako předpověď, nebo preferenci.“
Ekonomka také poukazuje na to, že v náročných situacích „existuje tendence podnikat velmi rozsáhlé kroky, protože se chcete vyhnout nejhoršímu výsledku a chcete vyslat silný signál o svém záměru.“ Příkladem mohlo být prohlášení Hanka Paulsona o použití „monetární bazuky“ k zastavení prudkých výprodejů aktiv během globální finanční krize. Jedno ponaučení, které jsme si od té doby odnesli, ovšem je, že velmi rozsáhlé politické kroky nemusí přinášet optimální výsledek. Například velké nákupy aktiv ze strany centrálních bank je zanechávají s velkými rozvahami, což v některých zemích neslo značné fiskální náklady.
Ekonomka tedy radí: „Pokud skutečně nepotřebujete tak velký objem nákupů aktiv, měli byste se jim vyhnout. Měli byste lépe kalibrovat daný krok a program nákupu co nejdříve ukončit. Měli byste také promyslet konkrétní strategii tohoto ukončení. To může ovlivnit i to, co centrální banka vůbec začne nakupovat. I v okamžiku paniky pečlivě zvažte náklady a přínosy svých akcí včetně nákladů, které se dostaví až později.“