„Projekt eurozóny nemá žádné dobré precedenty, ty se teď tvoří. Díky tomu, že eurozóna je tak bezprecedentní případ měny bez státu, všechno, co se děje v reakci na řeckou krizi, může stanovovat mantinely toho, co se bude dít dál. Nynější dění je zcela zásadní nejenom v krátkodobém pohledu, ale z hlediska dlouhodobého nastavení pravidel v eurozóně a v celé Evropské unii,“ uvedl v rozhovoru po E15 víceguvernér ČNB Mojmír Hampl. Evropa si podle něj musí nalít čistého vína ohledně politického rozhodnutí, zda chceme mít v Evropské unii jeden stát, nebo ne. „Ta otázka pořád visí ve vzduchu a bez jejího vyřešení se další dílčí otázky budou tak trochu flikovat a nebude to dlouhodobé řešení fundamentu,“ uvedl Hampl bez spojitosti s osobním postojem v této věci. Podle něj se diskuze u nás často soustředí na „úplně krátký horizont, na aktuální balíček, na to, jak se budeme, či nebudeme podílet na případných záchranných programech. Mnohem zásadnější přitom je, jak se budou vyvíjet pravidla v eurozóně a v Evropské unii, pravidla hospodářské politiky v příštích letech,“ uvedl.
Podle Hampla je logické, že hlavní integrační proud vždy bere každý problém jako odůvodnění, proč je potřeba víc integrace. Málo lidí si ale podle něj uvědomuje, že není možné mít v jednu chvíli zároveň autonomii rozpočtů a vynucování pravidel. „Tohle je kvadratura kruhu. Buď je autonomie a potom v krizové situaci téměř neexistuje žádný mechanismus, jak ona pravidla vynutit. Anebo jsou striktně vynucována pravidla, a pak v nejbolestivějších situacích nefunguje autonomie,“ řekl s tím, že Evropa si nedokáže tyto otázky férově postavit a nechat všechny, kdo mají právo rozhodnout, férově na ně odpovědět.
Systémový problém, který se jednoduše vrátí v podobě příští krize, podle víceguvernéra vytváří oddělení odpovědnosti, peněz a rozhodovací pravomoci. „To je případ nového uspořádání dohledu nad finančními trhy v EU, které se nyní tvoří a má podobné konstrukční vady. Něco podobného se stane, když takto konstruujete měnovou zónu,“ řekl. V rozhovoru pro E15 Hampl připomněl slova jednoho z významných německých otců zakladatelů eurozóny z rozhovoru s ním. „Ten říkal: Myslel jsem si, že euro bude stát na dvou věcech. Za prvé, každý jede sám za sebe, a má-li problém, sám za něj odpovídá. Za druhé, centrální banka nemá přímo odkupovat dluh vlád. Obojí padlo, a teď už je úplně jiná eurozóna, než ta, na jejíž konstrukci jsem se podílel.“ Podle Hampla tedy není příliš překvapující, že se hroutí střecha postavená na chabém základě. „Každý právník vám řekne, že síla smlouvy se pozná teprve v okamžiku, kdy některá strana neplní dohodnuté a máte plnění vynutit. V tomto ohledu smlouvy zakládající eurozónu selhaly,“ vyslovil svůj názor Hampl.
Podle Hampla je rozumnou politikou pro dlouhodobě udržitelný růst a investiční aktivitu soukromého sektoru pořádek ve veřejných rozpočtech. „Přesně tohle dilema řešila na začátku osmdesátých let Margaret Thatcherová a spousta ekonomů jí říkala – teď nemůžete začít opravovat nerovnováhy v ekonomice, snižovat inflaci a spravit fiskál, tím ekonomiku zabijete… Nestalo se. Naopak. Tím, že stát začal utrácet jen v rámci svých možností, a ne nad něj, nevytlačoval soukromé výdaje. O co víc si půjčí vláda, o to méně si půjčí soukromý sektor, o to víc jdou nahoru úrokové sazby pro soukromý sektor. Opravit neudržitelné fungování státu je to nejlepší, co se pro dlouhodobý stabilní růst ekonomik dá udělat,“ řekl v rozhovoru Hampl. Nyní je podle Hampla důležité jak konsolidaci rozpočtů provést s tím, že důraz na fiskální zachraňování světa byl hodně přestřelený a pokud se od těchto úvah vrátíme k něčemu rozumnému, může to paradoxně zvýšit důvěru privátních investorů. „Sleduji například se zájmem, jak MMF letos silně doporučuje mnoha zemím rychlou fiskální konsolidaci poté, co vloni doporučoval fiskální expanzi,“ poznamenal.
Ohledně snah o změny na poli ratingových hodnocení Hampl poznamenal, že rating je jeden ze zdrojů informací na trhu a jejího příjemce nezbavuje odpovědnosti, aby ji kriticky zhodnotil. Agentury jsou podle něj samozřejmě významné, avšak významnými je do značné míry učinily veřejné instituce (státy a regulátoři), protože značně posílily roli ratingu ve veškeré regulatorice. „Takže moc nerozumím snahám exemplárně jim vyčinit a vytvořit novou evropskou ratingovou agenturu, která bude dělat „lepší“ rating,“ uvedl Hampl, podle kterého problém vznikl tak, že se informace od těchto privátních institucí začaly velmi významně používat pro regulatorní účely, a tím pádem změna ratingu začala mít velmi významný dopad na chování celého sektoru. „To je ale problém naprosto nesouvisející s tím, že tyto agentury jsou tři, a žádná z nich není evropská,“ řekl Hampl.
Ratingové agentury jsou jen jednou z oblastí připravovaných, či jen požadovaných, změn v pravidlech. Podle Hampla pravidla, která vzniknou, budou do jisté míry tlačena a malována těmi, kteří mají ve finančním sektoru největší problémy a následně aplikována i na ty finanční systémy, které by za daných okolností nic takového nevyžadovaly. „Takže jim to spíš může i uškodit. Za jeden takový sektor považuji náš domácí,“ řekl Hampl. Podle něj je třeba vytrvale argumentovat a vysvětlovat, že příliš velké regulační úsilí může být naprosto kontraproduktivní v tom, že bude demotivovat soukromé investory, aby do takového sektoru přinášeli další peníze. Přitom jedním z cílů takové regulace má být posílení kapitálu. „Může to zpomalit oživení ekonomik, protože finanční instituce budou přeopatrné v reakci na nekoordinované, nepromyšlené, nepropočítané a vzájemně neprovázané regulační návrhy. Nastane „regulatorní nejistota“ a ta může znamenat, že se celý finanční sektor bude období ekonomické agonie bude zbytečně prodlužovat,“ domnívá se viceguvernér.
Nová pravidla finanční regulace, která nyní vznikají, považuje Hampl za jednu z nejzávažnějších diskuzí vedle debaty o změně pravidel pro fiskální politiku. Absence této debaty v ČR je podle Hampla dána tím, že finanční sektor u nás dosud neměl žádný zásadní problém. „Tím pádem ale budeme příjemci pravidel, která pro náš sektor v danou chvíli nemusejí být optimální. Potom se můžeme tisíckrát vztekat – za tři čtyři roky –, že bankovní sektor poskytuje ještě dražší služby, je méně efektivní, málo úvěruje, že je přeopatrný na určitý typ rizik vycházejících z reálné ekonomiky,“ poznamenává Hampl a připomíná slova Angela Gurríi, šéfa OECD: „Přestřelení v oblasti regulace nastane, připravte se na to. Můžeme tomu utnout ty nejostřejší hroty, ale připravte se na to, že takhle funguje politická sféra, a tak to bude“. Podle Hampla je férový postup při přípravě pravidel basilejským výborem, kdy se navrhnou principy v jedné oblasti, která je klíčová (kapitál a likvidita bank), k nim se spočítají potenciální dopady a následuje diskuse, zda takové dopady jsou akceptovatelné, nebo ne, a jak je rozfázovat. „Ale když do toho začnete z každého hlavního města střílet nějaký dodatečný nepromyšlený návrh – jeden řekne, zaveďme daň, druhý musíme změnit odměňování, třetí musíme zakázat hedgeové fondy, čtvrtý řekne, musíme změnit účetní pravidla a další, že musíme zavést novou ratingovou agenturu – to vše vytváří regulatorní nejistotu. A obávám se, že ta už má na chování českého finančního sektoru vliv. To se v delším období může vymstít,“ uzavírá Hampl.
Také viceguvernér ČNB Miroslav Singer v dřívějším komentáři pro Lidové noviny komentoval úsilí EU o zjednání nápravy formou větší harmonizace regulace finančního sektoru. Varoval, že tyto snahy poškodí všechny zúčastněné strany upozornil, že harmonizovaná změna pravidel je důsledkem nepochopení původu problémů eurozóny a omezí nejen růst a rozměr finančního sektoru, ale i ekonomický růst (více čtěte ZDE).
(Zdroj: Rozhovor víceguvernéra ČNB Mojmíra Hampla pro E15, LN)