Tobinova daň na spekulanty saň

Každý, kdo se někdy snažil o udržování konstantní leverage svého portfolia, nebo pouze znovu naskočit do jednou „stoplosované“ pozice, ví, jak těžký a někdy až beznadějný je souboj racionálního uvažování s ještěřími instinkty vrytými hluboko v lidském mozku. Ve velkých institucích je tento problém s emocemi řešen souborem pravidel a limitů, které musí být bezpodmínečně dodržovány. Strach z kruté represe přehluší jakékoliv nutkání k excesivnímu chování a zaručí dodržování pravidla „cut your losses and let your profits run.“ Dobře zorganizovaný dealingroom pak funguje na trzích jako počítačový program jdoucí si nekompromisně za svým cílem. Případ dealera Kerviela z francouzské banky Société Générale, který je posledním z řady pravidelně se objevujících podvodných traderů, však dokazuje, že ani sebedokonalejší pravidla nikdy úplně neeliminují hrozbu lidského faktoru. Dnes již existuje cesta, jak se lidskému selhání vyhnout. Jmenuje se HFT.

High frequency trading (HFT) bývá často díky své tajemnosti mytizován, leckdy až do té míry, že se mylně prezentuje jako určitý „svatý grál“ financí, který umožňuje bezbolestně a trvale vydělávat spekulacemi. Konkurenční výhoda počítačem řízeného obchodování však nespočívá v ničem jiném, než v „přízemních“ důvodech, jako je rychlost, přesnost a co možná největší automatizace procesů a eliminování lidské síly z míst, kde je to možno a záhodno. Rizikové strategie, na nichž high frekvency fondy vydělávají, jsou stejné jako ve fondech klasických: nejrůznější „carry trades“, statistická arbitráž, trend following aj. Jejich výběr a nastavení je však opět prací nějakého emočně komplikovaného lidského mozku. Takže se dostáváme zpět na začátek. HFT je přesto jednoznačná cesta, kterou se finance budou ubírat a je evolučně vyšším vývojovým stadiem klasického dealingu, tak jak je popsán v prvním odstavci.

HFT fondy mají svoji úspěšnost vykoupenu jednou velmi nepříjemnou charakteristikou. Jelikož jsou schopny uzavírat během vteřiny stovky obchodů, jejich roční zobchodované objemy představují astronomická čísla. Americký ekonom James Tobin původně zamýšlel svoji daň z obratu na FX transakcích věnovat na rozvoj zemí třetího světa. Z jeho plánů sešlo a v úspěšných devadesátých letech se na tento nápad zapomnělo. Koncept daně z obratu ze spekulativních transakcí se dnes opět oprašuje v souvislosti s následky finanční krize. Představme si však, jaký dopad by měla jakákoliv taková daň na HFT firmu. Musela by zaplatit bernímu úřadu absurdní sumu rovnající se mnohonásobku potenciálního profitu, který je schopna svou strategií z trhu „vyždímat“. HFT firmy přitom plní na trhu velmi kladnou úlohu. Snižují bid-offer spread a zvyšují likviditu. Díky těmto pozitivním dopadům je trh dostupný pro drobné klienty a spekulanty z celého světa. Daň z obratu by zapůsobila doslova jako hrst písku vržená do vyladěného soukolí a zničila to progresivní, co se za posledních dvacet let technologického boomu vytvořilo. Proto doufám, že k jejímu zavedení nikdy nedojde.

Pozn.: Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.