Pro veřejnost by nemělo být překvapením, že titulky se vždy zdají být plné skandálů s prostitucí, korupcí a dalších pochybení ze strany těch, kdo se nacházejí v pozici, která jim zajišťuje vliv a moc. Průzkumy mezi společnostmi a organizacemi ukazují, že naprostá většina hrubého a nevhodného chování jde na vrub těch, kteří v nich mají největší pravomoci.
Psychologové tomu říkají paradox moci. Ty charakterové vlastnosti, které vůdcům pomáhají dostat se k ní, vyprchají ve chvíli, kdy ji získají. Slušnost, čestnost a nesobeckost se změní v impulzivnost, hrubost a unáhlenost. Někdy tyto vlastnosti pomohou větší rozhodnosti a schopnosti dělat rozhodnutí bez ohledu na popularitu. Jedna z posledních studií ukazuje, že u nadměrně sebevědomých ředitelů je větší pravděpodobnost orientace na inovace a nové technologie. Pokud se ale vymknou kontrole, mohou tyto vlastnosti vést k velkému pádu.
Studie, které ukazují, že k moci vedou kladné vlastnosti a oblíbenost, jsou pak v přímém rozporu s názorem, že cestou k ní je egoismus a morálně pochybné chování. Již Niccolo Machiavelli v šestnáctém století tvrdil, že soucit je překážkou na cestě ke slávě. A pokud si má vůdce vybrat, zda se ho budou bát či ho milovat, měl by vždy volit strach. To ale nemusí být nejlepší rada. Studie provedená na Haas School of Business ukazuje, že podobné sklony jsou ve skupinách lidí rychle identifikovány a izolovány. Nikdo je nemá rád a tak se jejich nositelé nikdy nestanou mocnými.
To je potěšující, ale špatné zprávy přicházejí ve chvíli, kdy se tito příjemní lidé dostanou k moci. Podle Dachera Keltnera, psychologa působícího na University of California, se lidé, kteří se dostanou na vlivné pozice, začínají konzistentně chovat jako blázni. Je to podle jeho názoru podobné, jako kdyby došlo k poškození jejich mozku. Lidé na významných pozicích mají navíc tendenci k přehánění svých morálních ctností, což vede ke snaze potlačit jejich kontrolu. Lobují proti regulátorům, do dozorčích rad dosazují své přátele. Výsledkem je ta nejnebezpečnější forma moci.
Uvedené je výtahem z "The Power Trip" od Jonah Lehrera
(Zdroj: WSJ)