Nárůst deficitu běžného účtu Spojených států je v poměru jedna ku jedné doprovázen nárůstem přebytků Německa a Číny. Tento vztah a s ním související globální nerovnováhy ale možná končí.
Německo a Čína jsou v čele zemí s velkými přebytky. Na první pohled by se zdálo, že se Čína stává novým Německem. Německo dosahovalo velkých přebytků běžného účtu během velké části osmdesátých let, v devadesátých letech dosahovalo rovnováhy. Po roce 2000 se začal vývoj běžného účtu Německa a Číny silně podobat, jak ukazuje první graf:
Zdroj: Global imbalances: Is Germany the new China? A sceptical view
Mezi Německem a Čínou najdeme ale jeden velký rozdíl. Německo představovalo měnovou kotvu pro jádro Evropy před i po zavedení eura. A během posledních třiceti let byl běžný účet zemí v eurozóně v průměru téměř vyrovnaný. Dokud je tedy eurozóna životaschopná a její běžný účet vyrovnaný, přebytky Německa znamenají v principu evropský a ne globální problém. Naopak Čína tvoří v podstatě součást dolarového bloku, jehož přebytky jdou od roku 2000 ruku v ruce s deficity Spojených států. Německo hraje roli Číny v Evropě a v podstatě financuje deficity ostatních členů eurozóny.
Na základě analýzy poměrů běžného účtu k HDP dosažených v letech 1970 – 2009 je patrné, že nárůst deficitu běžného účtu Spojených států o 1 % HDP odpovídá stejně velkému nárůstu přebytku Číny a Německa. Růst globálního HDP hraje významnou úlohu pro Německo, pro Čínu to však neplatí. Pokud bude i po krizi pokračovat pokles deficitů běžného účtu USA, nejsou velké přebytky Číny i Německa udržitelné. K narovnání globálních nerovnováh pravděpodobně přispějí také demografické změny: Míra závislosti seniorů by v Německu měla do roku 2035 vzrůst o 24 %, v Číně o 19 %, ale v USA jen o 14 %. U mladých by závislost měla vzrůst o 2 % v Německu, ale poklesnout o 4 % v Číně a o 2 % v USA.
Uvedené je výtahem z “Global imbalances: Is Germany the new China? A sceptical view”, autorů Joshua Aizenmana a Rajeswariho Sengupty.
(Zdroj: VOX)