Teoreticky je veřejné vystoupení centrálního bankéře na televizních obrazovkách, během něhož se snaží objasnit postup banky, pro všechny dobrou zprávou. Centrální banka hraje v ekonomice tak významnou roli, že i laická veřejnost by měla pochopit, co mají členové bankovní rady za lubem. Je proto obzvlášť nepříjemné, když odpovědní představitelé tvrdí někdy A a jindy B. Smutným příkladem je Ben Bernanke, šéf amerického Fedu, vůbec nejdůležitější centrální banky na světě, který v posledním interview popřel, že se v případě druhého kola QE jedná o tištění peněz, ale v předchozím vystoupení prohlásil, že QE ve skutečnosti tištěním peněz je.
Jistě, je možné tvrdit, že Fed vytváří jen elektronické (virtuální) peníze, takže je vlastně netiskne. To je ale spíše jen výmluva, která se nehodí do věku, kdy mince a bankovky tvoří jen malou část peněžní zásoby. Navíc, na rozdíl od Evropské centrální banky Fed své nákupy dluhopisů nesterilizuje (čili neprodává pokladniční poukázky ve stejném objemu tak, aby výsledný efekt na peněžní zásobu byl téměř nulový).
Mnoho zastánců Fedu tvrdí, že QE není radikální odbočkou od dosavadní praxe americké centrální banky. Ta se, stejně jako její kolegyně v jiných zemích, vždy angažovala v nákupech a prodeji krátkodobého státního dluhu ve snaze ovlivnit krátkodobé úrokové míry. QE pracuje na stejném principu, pouze s cílem ovlivnit dlouhodobé sazby. Sloupkař Buttonwood týdeníku The Economist je však jiného názoru.
Jednak se podle něj dají operace na volném trhu s finančními instrumenty s krátkodobou platností poměrně snadno neutralizovat, nebo úplně zvrátit. Nyní se však jedná o dluhopisy s pětiletou splatností. Zadruhé, krátkodobé operace cílí na konkrétní sazbu stanovenou Fedem. Trh tak ví, co má banka v úmyslu, a může se přizpůsobit. Tentokrát však Fed nestanovil žádnou specifickou hodnotu výnosů, takže trh musí hádat. A v neposlední řadě, zatímco Fed je na krátkodobém peněžním trhu velkým hráčem (i proto, že funguje jako věřitel poslední instance), na trhu s obligacemi s dlouhodobou splatností je jeho vliv mnohem menší.
Je dokonce možné, že dosavadní kroky Fedu byly kontraproduktivní: výnos desetiletého dluhopisu americké vlády je nyní nad úrovní po oznámení druhého kola QE. Je také možné, že investoři jednají podle známého scénáře „kupuj při spekulacích, prodávej po jejich potvrzení“. Nicméně nárůst o 30 bazických bodů za poslední dva dni potvrzuje cynický přístup investorského publika.
Paul Mortimer-Lee z francouzské k tomu ve své zprávě nazvané „Noc, kdy zabili Santu“ píše: „Až do úterka jsem věřil, že QE2 je měnová politika navržená tak, aby mohlo dojít ke snížení výnosů a odvrácení hrozby dezinflace. Teď to spíš vypadá, že ten milý člověk s bílým vousem tu byl jen kvůli tomu, aby financoval fiskální expanzi.“
Když si QE2 dáme do souvislosti se schváleným prodloužením daňových úlev pro bohatší Američany, dojdeme podle Mortimera k názoru, že „víra ve Spojené státy jako pilíře stability je pryč. Již v minulosti jsme upozorňovali, že mimořádně uvolněná monetární politika Fedu ohrožuje pozici dolaru v mezinárodním měnovém systému. Tento týden vzalo jakékoliv předstírání fiskální zodpovědnosti za své. V úterý večer jsem přestal věřit v Bena Bernankeho. Cítím se trochu hloupě, že jsem byl tak dlouho naivní, ale je mi také trochu smutno,“ uzavírá svůj komentář analytik .
(Zdroj: Buttonwood’s notebook, The Economist)