Svět financí a ekonomie je založen na velmi složitých propočtech a měření rizika. Pokud se riziko měří špatně, přicházejí katastrofy. Poslední finanční krize byla přesně tím případem. Nepřesné předpovědi a špatný odhad rizika představovaly jádro úvěrové bubliny. Zdá se to evidentní, ale i ti, kdo sledují projekce pro rok 2011, které tvoří většina bank a velkých finančních institucí, mohou lehce nabýt dojmu, že tato očekávání představují spolehlivé vodítko.
Malý příklad: Predikce týkající se trhu spekulativních dluhopisů říkají, že rok 2011 u nich přinese celkové zisky odpovídající výnosu těchto dluhopisů. Velké kapitálové zisky očekávány nejsou. Podobné predikce zazněly mnohokrát v minulosti, jak ale uvádí Martin Fridson z Asset Management, většinou dojde k pozitivnímu, či negativnímu překvapení. A posledním rokem, kdy se zisky rovnaly výnosům, byl rok 1988.
To neznamená, že bychom měli od tvorby projekcí ustoupit. Jen málo lidí tak učinilo, či radikálně zkrátilo projekční období. U mnoha lidí ale existuje tendence ke špatnému posouzení rizik a máme vrozenou touhu po vnesení nějakého řádu a predikovatelnosti do skutečného světa, jak ukazuje behaviorální ekonomie. Amin Rajan, který se zabývá analýzou investičních strategií, říká, že v posledních několika desetiletích si investoři zvykli na to, že jsou schopni vypořádat se s rizikem. Mnozí se ale ještě musí naučit pracovat s nejistotou.
Rozdíl spočívá v tom, že riziko předpokládá známou pravděpodobnost budoucích výstupů, ale nejistota je výstřelem do tmy. Dva medvědí trhy během posledních deseti let přitom podkopaly mnohé z teorií rizika, na které investoři spoléhali. Nedá se spoléhat na historické korelace mezi jednotlivými aktivy, ani na jejich výnosy. Naše životy jsou spojeny s čísly, ale někdy zapomínáme, že ta jsou jen nástrojem.
(Zdroj: FT)