To, co zde chci říci, by se možná dalo prezentovat pomocí několika dlouhodobých grafů cen komodit, ale obávám se, že pokud bych tak učinil, velmi jednoduchá myšlenka by se rozmělnila a nakonec ztratila ve změti barev, čar a čísel. Pokusím se ji proto vysvětlit slovy. Někdy zhruba před deseti lety došlo k jedné velmi podstatné změně na kapitálových trzích. Do portfolií investorů a spekulantů se pomalu, ale jistě začalo vkrádat aktivum, které bylo po mnoho let opomíjeno - komodita. Důvodů pro tento posun v přemýšlení bylo několik. Hlavním z nich byla greenspanovská emise peněz, která měla zachránit svět po útocích z jedenáctého září. Dalším faktorem byla celosvětově se zvyšující spotřeba v důsledku ekonomického růstu zejména asijských zemí. Nejprve se na cestu vzhůru vydalo zlato a ropa, které byly záhy následovány dalšími komoditami, až v roce 2008 došlo k synchronnímu vzepjetí všech i těch nejexotičtějších cenových položek, jakými v té době byla například železná ruda, kaučuk, palmový olej a elektřina. Nechci zde probírat vztah této vlny k tehdy právě propukající finanční krizi, přestože by to jistě bylo velmi zajímavé. Faktem zůstává, že počátek finanční krize se téměř na minutu kryje s tímto lokálním komoditním peakem. Co následovalo, si všichni pamatujeme. Stejně rychle, jako se komodity vzedmuly, tak splaskly. Rok 2009 se stal rokem krizovým pro velkou spoustu spekulantů i obchodníků. Na chvíli se zdálo, že se vrátil starý scénář, který pro období recese předepisuje dlouhodobý a stabilní pokles cen komodit, ale vrátil se opravdu jen na chvíli. Postupem roku 2010 začalo být jasné, že komodity se dolů nevydají a toto přesvědčení se zmaterializovalo v posledních měsících, kdy se ceny pomalu ale jistě vrátily na úrovně z roku 2008. Sice ne všechny a ne se stejnou razancí, ale zato nenápadně a v tichosti. Prvním znatelným projevem tohoto návratu se stal cenový skok, jehož jsme si mohli všimnout při první novoroční návštěvě supermarketu. Ceny potravin jsou dražší o jednotky až desítky procent, jev dříve nevídaný, obzvláště na konci recese a samém počátku nového ekonomického cyklu, o němž není jasno, jak dlouhý a silný vlastně bude.
Ať se tomu jakkoliv zdráháme uvěřit, zdá se, že komodity se vydaly na samostatnou a dlouhodobou cestu směrem vzhůru, že jsme svědky začínajícího trendu, na který se velmi hezky hodí Grossovské označení „sekulární“, tj. dlouhodobý, několikagenerační. Není náhodou, že tento pojem uvedl na scénu manažer největšího dluhopisového fondu na světě. Jeho úspěch je totiž do značné míry svázán s dvacetiletým býčím trhem na fixně úročených cenných papírech, kterého dokázal bezezbytku využít.
Stálo by jistě za námahu se zamyslet, zdali neexistuje podobnost mezi dluhopisovým sekulárním trendem, který se pravděpodobně nachází ve své závěrečné fázi, a jiným, komoditním, který se pravděpodobně rozbíhá. Bohužel mnoho podobností nenalezneme. První trend s sebou přinesl pozitivní vedlejší efekty, kterými byla zejména trvale nízká inflace, stabilní prostředí pro podnikání a všeobecný blahobyt. Rostoucí ceny komodit budou naproti tomu znamenat vysokou inflaci, požadavky na vyšší mzdy ze strany zaměstnanců, pouliční násilí v nejchudších zemích a chronicky negativní náladu. Sporná je také otázka, zdali bude na tomto trendu možno tak snadno vydělat, jako na rostoucích cenách dluhopisů. Obávám se, že zde je odpověď taktéž negativní. Důvod je jednoduchý. Chování úroku z dluhopisů, který je hlavním určujícím faktorem jejich výnosnosti a jehož soustavné snižování se stalo zdrojem dlouholetého stabilního profitu, se ani náhodou nedá srovnat s chováním „convenience yield“ u komodit. Komodity jsou taktéž volatilnější a jejich cena závisí na vskutku náhodných vlivech, jakými je například počasí, které asi nikdy nebudeme schopni ovlivňovat podobně, jako intervencemi ovlivňujeme ceny finančních instrumentů. Každá komodita se taktéž chová jinak a nachází se v jiné tržní fázi. Například u zlata, které roste nepřetržitě mnoho let a v roce 2008 prakticky nekorigovalo, si stěží dovedu představit nějaký závratně velký nárůst. Zato jiné komodity mohou svými pohyby překvapit.
Osobně bych si přál, aby k výše popsanému vývoji nedošlo, aby se stal zázrak a ceny komodit opět začaly dlouhodobě klesat, jak tomu bylo v devadesátých letech minulého století, a vrátila se ona bezstarostná léta. Bohužel v tomto případě platí více než kdy jindy rčení „dobře už bylo.“