Jeden z největších medvědů - stratég Albert Edwards - nyní poukazuje na to, že jádrová inflace obvykle nejvíce klesá v rané fázi oživení. Tedy ne během recese, jak se většina domnívá. Důvod je jednoduchý. V počáteční fázi oživení se prudce zvyšuje růst produktivity, což snižuje jednotkové náklady práce a firmy mají možnost snižovat ceny. V pozdějších fázích cyklu se mzdové tlaky zvyšují a následně rostou i inflační tlaky. Graf ukazuje, že inflační očekávání se pohybují spolu s cyklem:
Edwards se domnívá, že jádrová inflace by nyní měla začít růst, protože se dostáváme do pozdější fáze cyklu. A kvůli obavám spojeným s QE se dá čekat, že trh na tento vývoj bude reagovat přehnaně. A investoři, kteří věří, že prudký růst inflace je již za rohem, budou mít další argument pro to, že centrální banky jsou v utahování daleko za křivkou. Ekonomové přitom také poukazují na fakt, že po deflačním období opět začínají růst ceny nájmů, které mají v celkovém CPI 30% podíl a v jádrovém CPI 40% podíl. Tento růst nyní vyvažuje pokles inflace u cen zboží, který ale brzy skončí. Vedle toho bude inflaci zvyšovat vyšší inflace v Číně, která „se dostává k břehům USA“ přes ceny importů.
A dlouhodobý trend v poklesu výnosů desetiletých dluhopisů by podle Edwardse byl „vážně ohrožen sérií růstu jádrového CPI o 0,3 %“. Růst výnosů nad 4 % by pak způsobil paniku, která se při zpětném pohledu bude jevit jako „naprosto přehnaná reakce“ na to, co je normálním cyklickým trendem. V krátkém období tak podle stratéga bude mít kvantitativní uvolňování Fedu, které uvedenou přehnanou reakci vyvolá, „zničující vliv na dluhopisy i akcie.“
(Zdroj: ftalphaville.ft.com/blog/)