„Inflace bych se obával více než deflace, hodně ale záleží na politice,“ uvedl pro Bloomberg Jim O'Neill z Asset Management. Čína podle něho v roce 2009 svou ekonomiku „přestimulovala“, důsledky toho byly patrné minulý rok a nyní musí svou ekonomiku brzdit. I přesto ale ekonom uvedl, že „není jisté, zda inflace v Číně představuje tak velký problém, jak si každý myslí“. Opak ovšem platí o Velké Británii, kde inflace je „skutečným problémem“. Ohledně celosvětově rostoucích cen potravin O'Neill uvedl, že cílem by mělo být zvýšení produktivity v zemědělství.
Namísto Číny vzbuzuje obavy například Indie. „U Číny víme, jaká je politika, u Indie ne,“ uvedl O'Neill. Není podle něho například jasné, zda pro vládu znamená prioritu růst, či omezení inflace. Brazílie je „trochu jiná“, protože má centrální banku, která cíluje inflaci. Nejistá je tam spíše otázka fiskální politiky.
Takticky má nyní smysl přesunout se z rozvíjejících se trhů do rozvinutých ekonomik, nejatraktivnější jsou nyní Spojené státy. Lidé by se však neměli domnívat, že to nějak mění celkový obrázek vysokého růstu rozvíjejících se ekonomik, uvedl O'Neill.
Dluhopisové trhy v západních ekonomikách by poškodilo prudké zrychlení jejich růstu. Ale domněnka, že se tyto trhy „najednou probudí a uvidí, že deficity nevypadají moc hezky“, není podle ekonoma smysluplná. „Pokud budeme svědky pokračujících známek rychlého oživení, Fed v určité fázi změní svůj pohled na svět a nastane stejná škoda jako v roce 1994,“ uvedl O'Neill. Investoři se podle něho sice domnívají, že „s Fedem se nebojuje“, je ale možné s ním začít bojovat den předtím, než změní svůj názor. Bernanke také stále častěji komentuje fiskální politiku. Může se jednat o signál, že pokud nedojde k její změně, politika Fedu bude utáhnuta dříve.
V Evropě nejde o dluhovou krizi, ale o krizi týkající se měnové unie a jejího vedení; svým způsobem jde o „test touhy Německa“ po zachování unie, uvedl O'Neill.
(Zdroj: Bloomberg)