Jarní prázdniny nezletilého potomka s sebou přináší jednu nespornou výhodu – člověk se na týden „utrhne“ ze své obvyklé rutiny a stráví nějakých šest či sedm dní v obvykle kopcovitém terénu. Jinými slovy, vyrazí na hory.
Tento fakt přináší kromě jiného jistou (vynucenou) míru odstupu od věcí, které by jinak člověk řešil téměř v přímém přenosu. Ve světle posledních událostí v Japonsku (které rozhodně nechci na tomto místě bagatelizovat) se totiž nabízí otázka, zda současná praxe non-stop informačních kanálů a „breaking news“ nakonec nezahltí sebe sama a v konečném důsledku nevede k mnohem většímu zmatku.
Vzpomněl jsem si proto v této souvislosti na dětskou hru „tichá pošta“. Ta spočívá v tom, že si skupina dětí - sedících vedle sebe v řadě – předává šeptem slovo nebo větu, kterou si osoba na počátku tohoto řetězu vymyslela. Ten poslední pak dané slovo či větu řekne nahlas a porovnává se, jaká blbina z toho nakonec díky informačním šumům vyšla. Občas se člověk skutečně divil.
Reálná aplikace této poměrně nevinné hry do života se jmenuje živé zpravodajství. To v současné době trpí zejména tím, že originálních, ověřitelných a hlavně celosvětově relevantních zpráv je „relativně“ málo. Dochází proto k procesu přebírání, osekávání, přežvýkávání a komentování původně relativně kusých informací tak, že výsledný produkt velmi často připomíná onu tichou poštu. Nástup moderních technologií navíc umožnil celý tento proces zrychlit tak, že od okamžiku události do chvíle jejího předložení divákovi či čtenáři uplynou v horším případě desítky minut, v tom lepším pak pouze jejich jednotky. Často se tak poměrně nedůležitá nebo dokonce okrajová informace prezentuje jako její pravý opak a skutečně relevantní zpráva se „ztratí v překladu“.
Na finančních trzích vše dosud řečené platí dvojnásob. Důvodem je totiž až panická obava jejich účastníků z toho, že jim nějaká informace „uteče“. Zahlcují si proto svůj „obzor“ ultraširokými monitory, na kterých to nepřetržitě bliká, cinká a piští tak, jak se prostřednictvím zpravodajských agentur do jejich počítačů valí zprávy z kdejaké díry na druhém konci zeměkoule. Co kdyby to bylo důležité, že?
Nechci tím rozhodně nijak snižovat význam informací, ostatně – jedná se o jednu z nejdůležitějších komodit. V dnešním světě je však nesmírně důležité filtrovat, co opravdu je relevantní informace a co se tak jenom tváří. I proto se snažím své klienty přesvědčovat o tom, že činit svá investiční rozhodnutí na základě nadpisů a „hot news“ je cesta do finančního pekla. O to rychlejší, čím dále to má daný informační zdroj ke skutečnému centru události, o níž tak zasvěceně referuje.
Majitel penzionu, kde jsme minulý týden pobývali, komentoval všechno to mediální třeštění velmi lakonicky – „Důležitost událostí hodnotím podle toho, jak daleko od Šumavy se dějí“. Lépe bych to říci nedokázal…
Pozn.: Připraveno pro tištěnou verzi Lidových novin