Během turbulencí na světových trzích bývají aktiva z takzvaných rozvíjejících se zemí ještě volatilnější než ta ze zemí považovaných za vyspělé. Odtud jejich vyšší rizikovost, proti které ale stojí potenciálně vyšší výnos. Že ale česká aktiva do této škatulky úplně nepatří, je celkem jasně vidět. Koruna se tento rok pohybuje v celkem úzkém pásmu a bez problémů odolává negativním vlivům, které pravidelně cloumají zlotým nebo forintem. České dluhopisy nepocítily žádný tlak dluhové krize a o nákaze nemůže být řeči. Naopak za poslední měsíc jejich výnosy dokonce slušně klesly. Také český akciový trh byl dlouho stabilní, ale nakonec neodolal plošným výprodejům na začátku srpna.
Názory, že se Česko může stát druhým Švýcarskem a koruna druhým frankem, se čas od času objevují. Nestojí přitom jen na pohledu na vývoj českých aktiv, zajímavé jsou i charakteristiky české ekonomiky. Také ta splňuje tezi o nízké rizikovosti v několika oblastech. Vnější nerovnováha je v bezpečné oblasti. I když běžný účet je stabilně deficitní, výkonová bilance vykazuje slušné přebytky, což hovoří o dobré konkurenceschopnosti ekonomiky. Veřejné rozpočty trpí strukturálními schodky a postup dlouhodobých reforem je zoufale pomalý. Avšak tam, kde je ekonom značně kritický, nevidí (zvláště krátkodobý) investor větší problém: Vláda plní plán na snižování deficitů, veřejné zadlužení je výrazně pod evropským průměrem a finance jsou na tom daleko lépe než ve velké většině eurozóny.
Z politického systému, který nedokáže produkovat stabilní a akceschopné vlády, plyne nízká efektivita. Vysloveně negativní zásahy do tržního prostředí se zatím objevují málo. Kauza solárních elektráren je asi hlavním příkladem. Něčemu podobnému, s jadernými elektrárnami, se ale nevyhnulo ani sousední Německo. Stále u nás nevidíme zásahy v maďarském stylu, tedy zestátnění soukromých penzijních fondů, selektivní daně pro banky a velké firmy či omezování nezávislosti centrální banky. Česká národní banka si naopak drží velmi vysoký standard a přispívá ke stabilitě a dobrému hodnocení ekonomiky. ČNB už dlouho nemusela hasit žádný velký problém a sazby tak zůstávají nízko.
Země má rostoucí problém s korupcí, ten je však nepříjemný hlavně pro reálné investory (ty, kteří ještě nevědí co a jak), finanční investice zatím nijak znatelně neomezuje.
Celkově vzato je tu řada důvodů proč hodnotit základy české ekonomiky lépe, než je tomu u dalších zemí regionu. České republice se nedávno dostalo lepšího ratingu, a právem. Výše zmíněné body ukazují, že ekonomika už není typickým zástupcem regionu, protože se charakterem více blíží vyspělým zemím. Tento fakt ale nevypovídá o tom, že se stáváme druhým Švýcarskem, jako spíše že se stále více přimykáme k Německu.
Koruna tak asi bude dál odolnější a méně rizikovou měnou než forint, zlotý či leu, ale těžko bude hrát dlouhodobě roli, kterou hraje frank. Je zde stále několik důležitých rozdílů. Koruna nedisponuje mnoha desítkami let tradice bezpečného úložiště peněz, kterou mají investoři v případě franku pevně pod kůží. O racionalitě takového chování můžeme pochybovat, fakticky je ale minulost pro trhy stále velmi důležitým vodítkem. Švýcarská ekonomika v minulých letech dokázala žít i s rychle sílícím frankem a překvapivě vykazovala přebytky obchodní bilance. Exporty začaly klesat až letos ve 2Q. ČR by byla na kurz citlivější kvůli větší otevřenosti i menší přidané hodnotě produkce. Už současné zpomalení či recese v eurozóně znamená větší riziko krátkodobého oslabení měny v důsledku reálných konverzí.
Praktickému použití koruny jako bezpečného aktiva brání také menší likvidita. Větší objem by kurz srazil výrazně dolů a narostlo by riziko zásahu ČNB. Ta by zřejmě byla méně ochotná tolerovat příliš silnou měnu vzhledem k vysoké otevřenosti ekonomiky. Chování koruny a la frank se samozřejmě vyloučit nedá, ale asi by to byl krátký příběh, stejně jako v létě 2008.
Kompletní analýzu si klienti Patria Plus a Investor Plus mohou stáhnout na následujícím odkaze.