Rizikové spready španělských a italských dluhopisů, tedy rozdíl mezi jejich nákladem půjček a nákladem půjček Německa, se opět rozšiřují. Pohybujeme se tak znovu směrem k bodu, ve kterém by obě země mohly vstoupit do spirály klesající důvěry a rostoucí dluhové zátěže. Následující graf ukazuje vývoj spreadů Španělska a Itálie:
Podle mého názoru odráží vývoj výnosů pochyby o tom, zda ECB tyto ekonomiky podpoří i přes rostoucí nesouhlas, zejména ze strany Německa. A svou roli hrají i obecně špatné ekonomické zprávy z Evropy – splácení dluhů se totiž kvůli hrozící recesi ztíží. Aby úsporné programy fungovaly, nesmí k nim přikročit silnější země v Evropě. Pokud se o ně budou snažit všichni, je to recept na neúspěch stejně tak, jako tomu bylo v minulosti. Vše se tak nyní obrací v globální ekonomickou pohromu, věští Paul Krugman na svém blogu.
Ekonom ale také poukazuje na Island, kde nezaměstnanost klesla na nejnižší úroveň za poslední dva roky:
Island již nevyužívá pomoci MMF, podle této instituce byl její program úspěšný. Nezaměstnanost sice stále leží vysoko a do plné obnovy ekonomiky je stále daleko, země ale již neprochází krizí a má opět volný přístup na mezinárodní kapitálové trhy. Island toho docílil neortodoxní politikou – odmítnutím splátek dluhu, omezením toku kapitálu a oslabením měny. Jde o téměř naprostý opak politiky zlatého standardu a fungovalo to, uzavírá Krugman.
Zdroj: Blog Paula Krugmana