Většina velkých případů korupce a zneužívání veřejných prostředků se děje za využití legálních nástrojů. Jejich úkolem je zakrýt vlastnictví a kontrolu nad takto nelegálně získanými výnosy. Zjistila to nová studie, kterou pod hlavičkou Světové banky a Úřadu OSN proti drogám a zločinu (UNODC) vypracovala iniciativa Stolen Asset Recovery (StAR).
"Transparentnost v podnikání musíme vrátit zpět k agendě na státní i mezinárodní úrovni," uvedl vedoucí studie a specialista Světové banky na finanční sektor Emile van der Does de Willebois. "Je důležité, aby vlády zvýšily transparentnost svých právních nástrojů a úmluv a zároveň zlepšily kapacitu vynucování práva," dodal.
Zpráva zkoumá, jak se dají úplatky, zpronevěřený státní majetek a další výnosy z trestné činnosti schovávat v různých legálních strukturách. Zpravidla jsou to prázdné firmy, nadace, fondy a další nástroje, jejichž povaha je primárně zcela legální. Studie pak zákonodárcům nabízí praktická doporučení, jak peníze z korupce a trestné činnosti odhalovat.
Jako příklad studie uvádí veřejnou zakázku na tisk cestovních pasů, kterou v roce 2002 zadala keňská vláda. Přestože dostala nabídku od jedné francouzské firmy, která byla schopna projekt realizovat za zhruba šest milionů eur (asi 150 milionů Kč), vláda vybrala firmu Anglo-Leasing and Finance, registrovanou ve Velké Británii a bez řádné adresy. Firma přitom práci zadala té samé francouzské firmě, která vládu oslovila přímo, avšak naúčtovala si pětkrát vyšší cenu. Krátce nato se zjistilo, že rozdíl měl jít do kapes politiků. Snaha celou záležitost vyšetřit vyzněla naprázdno, protože se nedalo zjistit, kdo přesně firmu Anglo-Leasing ovládá.
Podobný příklad se týká německé automobilky Daimler , respektive její ruské součásti. Ta se loni přiznala ke zločinnému spolčení, jehož účelem bylo podplatit představitele ruské vlády. Daimler vyplatil asi tři miliony eur (zhruba 75 milionů Kč) vládním činitelům, a to tak, že peníze posílal na účty prázdných firem. Vyšetřování ukázalo, že tyto firmy Daimleru žádné legitimní služby neposkytovaly a měly přes ně jen téct peníze.
Studie se opírá o rozsáhlý výzkum, jehož součástí je analýza 150 velkých korupčních případů. Zkoumá také praktiky 40 jurisdikcí a jejich obchodní rejstříky.