Hlavní ekonom Stephen King doufá, že v tomto týdnu bude konečně uzavřena řecká dohoda; poukazuje však na to, že by tím zdaleka nebyly vyřešeny všechny problémy v eurozóně. Ta čelí „obrovským nerovnováhám“, a nejistota se týká i dalších zemí, jako jsou Portugalsko, Španělsko či Itálie. K tomu se přidává nedostatečný růst kombinovaný s potřebou dalšího fiskálního utahování a neochotou Německa sledovat opačnou politiku než země na periferii.
King poukázal na fakt, že německá ekonomika si minulý rok vedla mnohem lépe, než se čekalo. Situace v eurozóně je ale nyní taková, že země s obchodními deficity se snaží tyto deficity snížit, zatímco země s přebytky se je snaží zachovat, a to je neřešitelný problém. Německo, coby země s největšími přebytky, by tak podle ekonoma mělo podpořit domácí poptávku. To by bylo přínosné pro Němce i pro zbytek Evropy. Nebo může dojít k silnému poklesu poptávky na periferii, který se projeví i na německých exportech. S podporou domácí poptávky v Německu to ale podle Kinga také není lehké. Pokud by vláda přikročila například k fiskální stimulaci, obezřetní Němci by pravděpodobně namísto vyšší spotřeby zvýšili své úspory.
V minulosti směřovaly úspory Němců do nákupů vládních dluhopisů zemí na periferii. King se domnívá, že podpořit německou spotřebu by mohlo i vyšší vědomí toho, že investice do zahraničních aktiv sebou nesou riziko. Dodal ale, že „pokud dosahujete přebytku běžného účtu, z definice musíte kupovat zahraniční aktiva, otázkou je, jaká“.
Před eurozónou leží těžké kroky, zároveň však nemá mnoho možností. Může požadovat další utahování na periferii, nicméně u zemí, které doposud šly tímto směrem, zatím nenastalo odpovídající snížení výnosů vládních dluhopisů. Může také přemýšlet o posunu k fiskální unii, který ale nepodporuje Německo. Lze uvažovat i o defaultech, hrozbu představuje zejména možnost chaotického pádu do platební neschopnosti. A nakonec je tu „teologická cesta“: „Budeme se modlit za silnější oživení.“
(Zdroj: CNBC)