Současnou fázi dluhové krize eurozóny bychom asi mohli označit jako „španělskou“. Na tuto zemi se nyní soustředí hlavní pozornost, poté co se akutní problémy jiných členů eurozóny podařilo odložit a získat nějaký čas na reformy.
Spirála rozpočtových škrtů, následného zhoršení výkonu ekonomiky, neplnění fiskálních cílů a nutnosti dalších škrtů není nic nového a zároveň nic, co by šlo snadno a rychle vyřešit Naopak jde o důsledek starých dluhů. Španělsko přitom ukazuje, jak ošidné je dívat se pouze na základní měřítka jako poměr dluhu k HDP. Ten do roku 2007 klesal až na 36 procent, tedy číslo, které žádné obavy zdaleka nevyvolávalo. Až poté začal dluh rychle růst a na konci letošního roku by měl dosáhnout 80 procent HDP.
Klíčovým bodem je tedy dynamika dluhu, a tedy zdroje velmi špatných rozpočtových bilancí. Od poloviny devadesátých let se španělské ekonomice dařilo velmi slušně růst. V roce 2006 růst HDP dosahoval 4 procent a ještě v roce 2007 to bylo 3,5 procenta. Díky tomu se lepšily i veřejné finance. Vláda se přitom chovala celkem disciplinovaně, ekonomiku dál nepopoháněla, takže hospodaření státu končilo mírnými schodky, či dokonce přebytky.
Ekonomiku táhla spotřeba a investice, ale... Soukromá spotřeba na první pohled vykazovala slušné růsty, ve skutečnosti ale produkci příliš nepomáhala, neboť byla ze značné míry uspokojována dovozy. Schodek obchodní bilance kulminoval v roce 2007 na 6,7 procenta HDP, deficit běžného účtu na 10 procentech HDP. Ani růst investic nebyl bez problému. Narůstala váha investic do realit, jejichž ceny rostly a zpětnou vazbou se vytvořila na trhu bublina.
Za vnější nerovnováhou a realitní bublinou je znát neblahý vliv růstu mezd, který v posledních letech před krizí vedl k nárůstu hodinových nákladů práce o 3-4 procenta p.a. Tímto kanálem probíhá i následná náprava, kdy jsou mzdy tlačeny dolů a díky tomu se Španělsku daří výrazně snižovat schodky běžného účtu. Zatím ovšem hlavně útlumem domácí poptávky, a tedy i dovozů. K dlouhodobější nápravě bude třeba posílit vnější konkurenceschopnost, a to nejen nižšími náklady práce, ale hlavně investicemi. V tomto směru určitě nepomůže jen levnější financování, Španělsko se bude muset zaměřit na překážky v podnikání, úroveň školství, a především fungování trhu práce, kde dlouhodobě vysoká nezaměstnanost ukazuje na vážné problémy. Samozřejmě, že reformy v těchto oblastech nespadají do kategorie rychlých řešení.
... celou analýzu si klienti Patria Plus mohou stáhnout ve formátu pdf ZDE.