Pokud se budete ptát na radu dostatečného množství lidí, někdo vám zcela jistě řekne to, co chcete slyšet. Touha po radě, nebo v našem konkrétním případě po expertním úsudku, je tak silná, že lidé často ztrácí schopnost objektivně posoudit její kvalitu.
Věříme expertům, i když jejich způsobilost předvídat budoucí vývoj je ve skutečnosti mizivá. Philip Tetlock ve knize „Expert Political Judgment“ ukazuje, že politologové jsou horší proroci než mechanicky fungující algoritmy. Přitom čím významnější expert (tj. čím častěji je citován v médiích), tím pomýlenější se jeho predikce posléze ukazuje.
V případě finančních poradců je situace obdobná. Nikdo nedokáže spolehlivě říct, jakým směrem se ekonomika nebo akciový trhu budou v krátkém období ubírat. Podle Warrena Buffetta, nejúspěšnějšího dlouhodobého investora, ani nemá cenu se o to pokoušet. Právě toto „umění“ ale živí (a velmi slušně) zástupy ekonomů, stratégů a analytiků všech druhů a barev. Průměrný manažer investičního fondu přitom nedokáže výkonnostně předstihnout trh (tj. celý burzovní index). Zatím také nikdo nepřišel na metodu, jak dopředu odhadnout, který manažer bude lepší než ostatní. Investoři jsou nicméně stále ochotni za služby aktivních správců portfolií platit.
Složitost moderních finančních trhů, záplava dennodenně chrlených informací jsou pro poskytovatele finančních rad darem z nebes. Investoři mohou mít pocit, že jednoduše nemají čas na vyhodnocení všech dostupných dat, a proto se potřebují spoléhat na doporučení profesionálů. I kdyby si mysleli, že burza je zmanipulovaná ruleta, v níž o výhře rozhodují krupiéři, dává smysl zaplatit si za názor zasvěceného personálu kasina, jestli padne červená, nebo černá.
Vyhledávání rad autorit nejpovolanějších může mít i jiný, psychologický důvod: snaha svalit vinu za špatné osobní rozhodnutí na druhé. Pokud se na základě vlastního výzkumu rozhodnete vložit všechny úspory do technologických akcií, které posléze propadnou, můžete si za to sami. Jestliže jste ale při nákupu dali na radu „kapacit oboru“, můžete z následných ztrát vinit také je.
Některé rady mohou být vskutku nad zlato. Řada konzultantů své klienty varovala před podezřele vysokými výnosy dnes již zkrachovalých fondů Bernarda Madoffa. Investorům také neuškodí vědět o výhodách diverzifikace portfolia nebo dopadu daňové regulace. Tržní valuace mají navíc tendenci vracet se v dlouhém období k určitému průměru, takže informace o tom, jestli akcie vypadají v historickém srovnání levně, nebo naopak draze, může být nápomocná.
Problém poradenského průmyslu spočívá v tom, že výše nastíněná doporučení jsou potřebná jen jednou za čas, což dost omezuje potenciální výši provizí. Investoři jsou tak každý den bombardováni nekonečnou litanií zpráv o výhodách akcie A oproti titulu B, nebo o jistojistém posílení jedné měny vůči druhé a tak dále. Klienti pak s pozicemi hrají taková škatulata, že poplatky pro brokery pohltí většinu zisku.
Možná finanční poradenství rozkvétá proto, že s představou nepředpověditelné budoucnosti se lidé zkrátka nespokojí. Alespoň nějaká předpověď – jakákoli - má proto utěšující účinek. Podle Tetlocka „věříme expertům, stejně jako naši předci věřili věštcům; chceme si myslet, že svět je ovladatelný a nechápeme, nebo nechceme chápat zákon náhody, nebo schválnosti.
(Zdroje: Buttonwood, Philip Tetlock: Expert Political Judgment)