Němci si před lety protrpěli cestu k prosperitě, drželi na uzdě růst mezd a drželi se své schopnosti dělat kvalitní produkty. To jim umožnilo je úspěšně vyvážet do zahraniční - jak do blízkých evropských zemí, tak do těch vzdálenějších - nyní zejména asijských ekonomik. Poučení pro ostatní jednoduché: Chcete li uspět, dělejte to stejně! Uvědomit bychom si měli ale i následující:
Hans pracuje a spoří...
Vyrábí-li Hans lepší traktory než Julio, Julio je od něj může kupovat jen s tím, že mu Hans na ně půjčí. Julio totiž není schopen mu nyní zaplatit stejně ceněným zbožím v porovnatelném objemu/hodnotě. Pokud exportuji více, než importuji, zároveň kupuji zahraniční aktiva, či poskytuji zahraničí peníze na to, aby moje exporty koupilo. Nebo tak nečiním, ale pak začne posilovat má měna – všichni ji chtějí na koupi mých traktorů, ale já ji nechci prodávat (kupovat měnu zahraniční), abych koupil zahraniční produkci, či aktiva. Posilující měna pak postupně maže mou konkurenční výhodu (pro nutný dovětek viz níže).
Němci tedy úspěšně exportují a kupují zahraniční aktiva, přesněji řečeno, peníze za utržené exporty půjčují do zahraničí (vše samozřejmě přes bankovní systém a různé nástroje, ale na principu to nic nemění). Pro pracovitého a spořícího Hanse vstupenka do ráje. Ale jen do chvíle, kdy se, například kvůli krizi, začne zajímat o to, kdy a jak budou jeho pohledávky splaceny. Dozví se (přizná si), že efektivně sousedům nepůjčoval, ale traktory jim daroval, či je alespoň částečně dotoval.
Pak Hans začne pochopitelně požadovat, aby se soused uskromnil a začal platit. V rámci celé ekonomiky souseda to ale přináší problém – pokud v celé ekonomice začnou všichni spořit, není práce, a když není práce, není z čeho splácet dluhy. Musel by to být sám Hans, kdo začne více spotřebovávat a nechat si tak splácet dluhy produkcí od souseda. Tu ale nechce, protože není k užitku, či prostě nechce měnit své chování „pracuj a spoř“.
Hansův „zločin a trest“
Výše uvedené je nyní již poměrně frekventovaně probíraným mechanismem. Jeho princip můžeme vystihnout tak, že makrosoused nám může splácet dluhy, jen pokud si je my splácet necháme – poskytneme mu poptávku a on jí má čím naplnit. Makrozákonitosti totiž fungují na principu uzavřeného kruhu a proto je někdy nebezpečné porovnávat je s naší mikrointuicí. Bez toho, aby se kruh takto uzavřel, přijde trest – cena, kterou za neuzavření kruhu zaplatíme. Pokud jsme významným čistým exportérem a dříve či později nevrátíme „půjčenou“ poptávku, nebude nám vráceno to, co jsme „půjčili“ my – zboží a služby. Trestem za náš exportem tažený blahobyt pak bude pokles hodnoty aktiv, které jsme v blahobytu kupovali v zahraničí.
Nezapomínejme pak ani na to, že onen německý exportně spořící mechanismus (jeho první půlka) fungoval do značné míry díky existenci pevného kurzu mezi Německem a jeho eurosousedy. Kdyby euro nebylo, růst německé konkurenceschopnosti a exportů by vedl k posilování marky. Ta by z německé výhody ukrajovala – silná marka by exporty brzdila. Byla to právě relativní slabost periferie, která negativně působila na kurz eura (relativně k pomyslné euro-marce), co zajišťovalo Německu růst konkurenceschopnosti nebrzděný posilující měnou. Cenou je výrazně vyšší objem zahraničních aktiv němců, než jaký by byl naakumulován v případě posilující marky. Tedy aktiv, která se tvářila jako AAA, vystihují je ale úplně jiná písmena abecedy.
Pokud bychom pak zde s úvahou skončili, mohlo by se zdát, že s vlastní měnou vlastně nemá cenu se snažit. K čemu odříkání si a zvyšování konkurenceschopnosti, když mi ji posilující měna vymaže. Vtip je v tom, že odměnou za vyšší konkurenceschopnost je právě posilující měna. Ta umožní koupit si levněji zahraniční zboží a komodity (včetně ropy), zahraniční aktiva, jezdit na levnější zahraniční dovolenou, atd. Z pohledu konkrétního exportéra se to tak určitě nezdá, z pohledu celé společnosti a jejích relativních reálných příjmů to tak je.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.