Řada z Vás má svou dovolenou ještě před sebou. Měl bych tip na knihu, kterou si vzít sebou. Je od Alexe Prestona, bývalého analytika z londýnské City. Na rozdíl od Cityboye se neuchyluje (tolik) k bulvarizaci a navíc závěr je celkem překvapující.
Ke knize bych měl pár postřehů, které volně navazují na článek a diskusi, která se ohledně tohoto tématu rozvířila.
1. Ti co vedou tento sektor…
„Pohled měl jasný a pronikavý, bylo na něm něco vlčího. Chyběla mu upřímnost, ale dával to záměrně na odiv. Vypadal jako úspěšný podnikatel z amerického Středozápadu, co se dá na politiku, nebo špatný herec, který hraje politika v druhořadém televizním seriálu. Pil dobrá vína, měl milenky a žil přesně tak, jak jsem si život vysoce postaveného bankéře představoval. Ve svém vždycky ráno projel po Berkeley Square jednou dokola, než se vnořil do podzemního parkoviště. Nosil červené šle v jakési dvojnásobně ironické připomínce osmdesátých let. Nic na něm nebylo tak úplně vážné, nic nestálo na solidních základech… Představil jsem si, jaký musel být jako dítě. Mutovat začal pozdě a zoufale se snažil zahnat všechny stopy obyčejných kořenů, když se dostal na druhořadou školu.“
2. Jak se vítají a motivují noví zaměstnanci…
„Tady vyděláte jmění. Ujasněme si to. Nebavíme se o tom, jestli si pořídíte , ale kolik si jich pořídíte, rozumíte?“
3. Jak to vidí nováčci…
„Obdivoval jsem se grafům se záplavou roztančených jasně barevných šipek, popisujících tok hotovosti od balíku hypoték do fondů speciálního určení a dalších struktur kombinujících tyhle aktivy podložené cenné papíry, aby se vrátily investorovi přes celou řadu karibských daňových rájů. Měl jsem se stát analytikem. Analytikové se zabývají čísly, probírají zprávy a právnické dokumenty a procházejí všechny náznaky a řeči, které zaplavují obrazovky. Když to všechno vydestilujeme na tři prostá slova – kupuj, prodávej, drž, vydáme své doporučení správcům portfolií.“
4. Tohle je cíl…
„Správci portfolií sedí na druhé straně sálu, jejich stoly jsou odděleny vyššími zátarasy, židle mají z pravé kůže, na stole fotky, které ukazují, kam směřuje jejich touha – být jako sám velký ředitel, vést jeho život, vydělávat jeho prachy. Všem je od pětatřiceti do čtyřiceti, všichni dávají okázale najevo, že toho mnohem víc vědí a mají, a že svým postavením převyšují bandu ubohoučkých analytiků, jejichž zprávy nechávají ležet bez zájmu na stole celé týdny, protože si musejí procvičit golfové odpaly a vědoucně a nahlas probírat, jaká byla dovolená na Novém Zélandu, jak dopadl dostih a kolik dostali odměnu.“
„V těch prvních dnech jsem toužil po penězích přímo bez hranic, chtěl jsem se poddat lákadlům bohatství, aut, domů, jež ostatním ukážou, že jsem to dokázal. Celé hodiny jsem brouzdal po internetových stránkách s nemovitostmi. Jako minimum jsem si dával milion liber, horní hranici jsem neměl.“
5. Když už máte všechno…
„V uplynulých letech se s nejbohatšími bankéři stalo cosi zvláštního. V osmdesátých letech jezdili v červeném Ferrari, jedli jasně červený kaviár a kouřili obří doutníky, jejichž konce světélkovaly v potemnělých barech v City, které obsadili. Tito muži rodili peníze, byli to avatarové nejmaterialističtějšího věku v dějinách a užívali si to. Rolexky veliké jako talíře, sekretářka/milenka s dlouhým platinovým přelivem a úchvatným poprsím, byt v Chelsea a dům s heliportem v Hampshiru. Všemu vládlo užívání. A ti noví zbohatlíci, kteří dávali tak rádi najevo svou odlišnost, ti mladí burani, začali toužit po potěšeních ezoteričtějších a elitářštějších. Začali chodit na kurzy znalců vína a čtení poezie, začali chodit do galerií a divadel, a za umění taky divoce utráceli.“
6. Možná jsou důvody současné „krize“ mnohem prozaičtější …
„Poslouchal jsem, jak skokem přecházejí mezi nadějí a zoufalstvím, chamtivostí a strachem, a říkal si, že trh je jenom odrazem psychologického stavu obchodníků. Všichni ti veleúspěšní a velesnaživí jedinci s příšerně křehkým egem. Týpci, kteří žijí z rychlého a častého přísunu úspěchu, aby si zachovali sebevědomí. Trh se hroutil tak zprudka, protože mu v tom nikdo nebránil.“
7. I takhle to dopadá …
„Předběhla svou dobu. Předvídala krach, když se všichni teprve radovali ze století prosperity, které nás čeká. Viděla ve věcech řád, chápala jejich složité propojení a vzorce, které hýbou světem. Dokonce předběhla i vlnu sebevražd, která se ten podzim přes City přehnala. Její matka ji našla ve středu brzy ráno. Podřezala si zápěstí, ale umřela na utopení.“
8. Ale … je tohle lepší?
„City vládli malí šediví mužíčci. Malí, ustaraní byrokrati s huňatým obočím, kteří se stěhovali do obchodnických pater. Jednou jsem přišel do práce a našel místnost plnou mužů s řídnoucími vlasy, v šedých oblecích, botách s gumovou podrážkou, kteří svou nově nabytou moc dávali najevo na odiv s jistou nervózní hysterií. Náhle jsem měl na stole vysoké kupy formulářů a každý krok jsem musel ospravedlňovat. Malí šedí mužíčci chodili společně na oběd, dopřávali si pauzu celou hodinu. Sledoval jsem, jak přesně v pět odcházejí kvapem pryč, kufřík se jim v ruce houpe a oni se ženou k metru.“
Hezké léto z Toskánska.
Investor
(Zdroj: This Bleeding City (v českém překladu Dny, kdy se hroutil svět), Alex Preston)