Kdosi napsal, že poslední akciová rally na indexu S&P500 byla nejnenáviděnější rally v historii. Co se týče té historie, autor asi trochu přeháněl, na druhou stranu se mu povedlo vystihnout nejenom podstatu chování trhů několika nedávných týdnů, nýbrž dle mého názoru celé periody let 2009-2012. Tím hlavním a vše vystihujícím termínem je nenávist.
Emoční vypjatost posledních dvou až tří let je nejvíce vidět na trhu státních dluhopisů. Nepamatuji si větší rozpolcenost ve vnímání jejich kvality, než prožíváme v dnešní době. Máme zde milované emitenty typu Německa, Japonska, Spojených států, Švýcarska, jejichž náklady na financování se téměř blíží nule. Na druhé straně zde máme Španělsko, Řecko, Itálii a jiné, jejichž úrokové sazby atakují hranice, za nimiž neexistuje nic jiného, než pád do dluhové propasti. Kdo bude tvrdit, že se v tomto případě nejedná o emoce, nýbrž o pouhé racionální zhodnocení stavu státních financí postižených zemí, nebude mít tak úplně pravdu. Čistě matematicky jsou ve stejném průšvihu například i Spojené státy, které však neohroženě kralují první skupině.
Stejnou emoční rozpolcenost můžeme vystopovat na akciových trzích. Nechci upírat firmám typu (621,7 USD, 0,16%), které se momentálně hřejí na výsluní oblíbenosti, jejich kvality, avšak zdá se mi, že nekritická adorace v tomto případě přesahuje meze zdravého rozumu. Na druhou stranu můžeme vyjmenovat celou řadu akcií, které jsou z pochybných důvodů prodávány short a jejich ceny se pohybují nesmyslně nízko. Opět se ve většině případů nejedná o produkt racionální úvahy, nýbrž o řešení v „emočním oboru hodnot“.
Další skupinou aktiv postiženou „finanční schizofrenií“ jsou měny. Bohatí lidé měli vždy ve zvyku ve zlých dobách posílat své našetřené peníze do Švýcarska. Mělo to svoje racionální jádro a ve dvacátém století zmítaném světovými válkami to i mohlo fungovat. V současném globálním světě však toto bezpečné útočiště tak trochu ztrácí svou funkčnost. Švýcarská centrální banka, totiž zoufale skupuje přitékající eura a hromadí je na svých účtech. Švýcarský frank je tak bezpečně „kryt“ eurovými devizovými rezervami podobně, jako byla česká koruna v dřívějších dobách kryta prací dělnického lidu. V podobném duchu bychom mohli pokračovat dále.
Finanční svět se v současné době zmítá v emočním tanci, který nikomu nesvědčí a na můj vkus již trvá příliš dlouho. Vlastností emocí je, že poměrně rychle vyprchají. Bylo by tudíž načase, aby se na trhy vrátilo trochu toho ratia. Upřímně bych si to přál.