Ačkoliv se některé státy Evropské unie k výrobě elektřiny s pomocí štěpení atomu obracejí zády, střední Evropa žije skutečnou jadernou renesancí. Krom velkého tendru na dostavbu Temelína se chystá ještě větší soutěž o zbudování vůbec prvních bloků v Polsku; na Slovensku se dokončuje třetí a čtvrtý reaktor v Mochovcích. Plány na posílení podílu jádra v energetickém mixu má i Maďarsko, a to v jaderné elektrárně Pakš, která zatím disponuje čtyřmi reaktory. Ve všech případech se přitom o zakázky uchází ruská státní korporace Rosatom, jež má díky dlouholeté a prohlubující se přítomnosti v regionu velmi silnou výchozí pozici.
Podmínky jednotlivých tendrů se případ od případu liší, jedním z hlavních kritérií je ale ve všech případech úroveň lokalizace, tedy podíl zakázek pro domácí průmysl. Zatímco v ČR by vláda ráda viděla toto číslo co nejvyšší, bez udání specifik, maďarské ministerstvo národního rozvoje včera oznámilo, že při stavbě pátého a šestého reaktoru Pakš by domácí výrobci měli od vítěze tendru získat kontrakty na alespoň 30 % vybavení elektrárny. Budapešť plánuje tendr vyhlásit na přelomu letošního a příštího roku.
V Pakši zatím fungují čtyři reaktory typu VVER, zbudované v 80. letech - stejně jako v Dukovanech, o celkovém výkonu 2000 MW, které nyní pokrývají kolem 40 % spotřeby elektřiny v zemi. Po přidání dvou bloků by se kapacita elektrárny měla zvýšit o 2000 – 3000 MW. Rosatom, který o soutěž v červnu potvrdil zájem, je ochoten stavbu nejen realizovat, ale také plně financovat. Očekává se, že náklady se stejně jako v případě dostavby Temelína vyšplhají na 12 miliard dolarů. Provozovatel elektrárny počítá s tím, že do soutěže se přihlásí alespoň čtyři další zájemci, včetně francouzské Arevy a americko-japonského podniku Westinghouse.
Trio zmíněných společností se ucházelo i o dostavbu Temelína – až do pátku, kdy skupina , zadavatel zakázky, z tendru kvůli základním nedostatkům v předložené nabídce vyřadila Francouze. Rosatom se u nás netají velkými ambicemi a tvrdí, že dokáže zajistit nejbezpečnější a nejlevnější řešení, které zároveň poskytne největší příležitost tuzemským firmám. Při lokalizaci až 70 %, kterou ruský zájemce slibuje, a při celkových nákladech kolem 200 mld. Kč by to podle odhadu konzultantské společnosti AT Kearney pro ekonomiku znamenalo stimulační injekci v rozsahu 598 mld. Kč (po započtení multiplikačních efektů). Stát by na daních následně vybral 56 mld. Kč a zakázky by zajistily 49 tisíc pracovních míst. Konečnou úroveň lokalizace však lze dopředu odhadnout velmi těžko.
I když do rozuzlení hádanky o vítězi zbývá ještě několik měsíců, Rosatom a v něm soustředěné společnosti rozdávají českým firmám zakázky už nyní, hlavně na vybavení ruských jaderných bloků, kterých je nyní ve výstavbě devět. Na včera skončeném pražském fóru Atomex-Europe podniky Rosatomu s českými a maďarskými partnery podepsaly kontrakty o celkové hodnotě 45 mil. EUR. Viceprezident Rosatomu zodpovědný za jeho mezinárodní aktivity Kiril Komarov na konferenci prohlásil, že za prvních devět měsíců letošního roku si jeho korporace v Česku objednala vybavení za 100 mil. EUR, což pro srovnání odpovídá objemu zakázek za roky 2008 až 2011.
Rusové s českými podniky potenciálně počítají i pro reaktory čtvrté generace typu SVBR, které budou disponovat malými kapacitami do 100 MW a jsou zatím ve fázi testování. Společnost AKME-engineering, zabývající se vývojem SVBR, na pražském fóru podepsala dohody se 13 tuzemskými výrobci o zařazení do řetězce dlouhodobých dodavatelů a poskytovatelů služeb pro reaktory nové generace. Ty by mohly najít využití při odsolování vody, v chemickém průmyslu či pro zásobování odlehlých či izolovaných regionů elektřinou. Technologie, při níž je v reaktorové nádobě uranové palivo uchováváno a chlazeno ve směsi olova a bismutu, byla využívána na sovětských ponorkách. První reaktory, díky svým parametrům označované jako „ultra-bezpečné“, by měly začít fungovat v roce 2017. Do té doby by investice do projektu, který je podporován z ruského státního rozpočtu, měly dosáhnout kolem 500 mil. USD. Akcionáři AKME-engineering jsou půl na půl Rosatom a skupina En+ miliardáře Olega Děripasky.
Výhodou českých a dalších středoevropských výrobců armatur, kotlů a dalšího vybavení reaktorů je dlouholetá zkušenost s ruskými technologiemi, což jim dává oproti západoevropské konkurenci náskok například při certifikaci výrobků. Ruský jaderný průmysl je navíc připraven posilovat nejen obchodní spolupráci s tuzemskými podniky, ale i kapitálovou účast v nich. Podle obchodního ředitele společnosti Atomenergomaš (sdružuje strojírenské aktivity Rosatomu) Borise Arsejeva je ruská strana ochotna „na přání českých partnerů zvážit variantu vstupu do jejich akciového kapitálu“. Několik takových žádostí prý již přišlo. Zatím největší přímou ruskou investicí u nás v tomto segmentu byla akvizice Škody JS, kterou v roce 2004 nakoupil strojírenský koncern OMZ. Právě Škoda JS se v konsorciu s Rosatomem uchází o dostavbu Temelína.
Temelín je již nyní největším energetickým zdrojem, jakým Česká republika disponuje. Temelínskou jadernou elektrárnu tvoří dva reaktory ruského typu, které byly ještě před zahájením provozu v roce 2000 a 2003 modernizovány technologií společnosti Westinghouse. Reaktory nyní používají ruské jaderné palivo, dříve používaly americké. Jaderná energie se v České republice na celkové roční spotřebě elektřiny podílí asi z jedné třetiny. Na rozdíl od Německa, které se rozhodlo postupně se od jaderné energie odklonit, si Česká republika hodlá jádro ponechat.
Protijadernou hysterii nesdílí ani sousední Polsko, které se chce v energetice odklonit od vysoce znečišťujícího uhlí a zároveň nezvyšovat závislost na zemním plynu. Podle plánu polské vlády by první jaderná elektrárna v zemi měla začít fungovat do roku 2023 a měla by disponovat výkonem 3000 MW. Za dalších sedm let by polské jaderné kapacity měly zdvojnásobit. Náklady a rizika výstavby prvních polských jaderných reaktorů bude sdílet trojice státních energetik PGE, Enea a Tauron spolu s měďařským gigantem KGHM, který taktéž kontroluje stát. Finanční břemeno projektu v hodnotě 30-50 mld. PLN (cca 180-300 mld. Kč) tak nebude muset nést jenom PGE, původní zadavatel zakázky. Zájem o to stát se hlavním dodavatelem projektu projevily americko-japonská skupina Hitachi, Areva, Westinghouse a Rosatom.
Výstavba třetího a čtvrtého bloku v Mochovcích začala už v roce 1987. Práce se kvůli nedostatku financí později zastavily. Obnoveny byly před čtyřmi roky a poté, co kontrolní podíl v dominantním výrobci elektřiny na Slovensku, společnosti Slovenské elektrárne, získal italský . Koncern letos v březnu informoval, že dokončení bloků, původně plánované na letošní a příští rok, se zpozdí zhruba o rok. to odůvodnil průtahy při stavebních pracích a výsledky zátěžových testů.
(Zdroj: Kommersant, Reuters, Bloomberg, Warsaw Business Journal, ČT)