Čínské akcie jsou nejlevnější od roku 97. Stačí to na obrat trendu?

Ale ten je kotovaný na NQ...

co to je? Přelož mi SVM.

Jessíku, Ty jsi sympaťák, na Tebe se ani není možné zlobit, ale občas zkus zabrzdit a popřemýšlet v souvislostech, zbytečně Ti to poškozuje image. Dole píšeš, že jejich ekonomiku sleduješ, o pár hodin píšeš, že ničemu nerozumíš. Lidi, kteří sem píší osobně neznáš. Kdybys věděl, co nevíš, musel by ses jít opláchnout. Já už to párkrát udělal ;-)

copak, že by jsi si to s tím investováním do HSI rozmyslel :-)

Václav má pravdu. Index čínskýck akcií není honkong, ale Shangai compozite index. Autor zcela správně tyto burzy nemíchá. Mezi těmi burzami je zásadní historický rozdíl v přístupi investorů, rozdíl v cenách jednotlivých titulů, P/e burz a podobně.Dlouhonosí mají omezený přístup k čínským akciím v Shangaji a Šenzenu, naopak krátkonosí je nesmí kupovat Honkongu, Singapuru nebo USA. V důsledku toho dosáhli čínští komunisté dvou naprosto rozdílných vývojů a cen v stejném čase, tím omezeným přístupem brání arbitrážím. Autor tedy správně mluví o Shangaji, který byl ,/nevím teď přepálen proti honkongu o stovky procent. Podle pana Gonga, je nto důsledek sociaslisticko kapitalistické 10% taktiky. „Šéfové Čínské komunistické strany (ČKS) nechtěli ztratit kontrolu nad ekonomikou, a tak pokud dali státem vlastněnou firmu na akciový trh, museli vlastnit převážnou většinu akcií,“ říká Gong. Typická praxe čínských úřadů byla zadržet více než devadesát procent akcií v každé společnosti a zbývajících 10 procent nechat pro obchod na trhu. Akcie byly poté rozděleny do dvou kategorií: směnitelné a nesměnitelné. Směnitelné akcie jsou prodávány za tržní hodnotu, zatímco nesměnitelné akcie zmizely v rukou čínského režimu. „V tom případě [čínských akcií], i když získáte všechny dostupné akcie, i tak nemůžete získat kontrolu nad společností, protože vláda vlastní převážnou většinu akcií. V podstatě to znamená, že pokud dám na trh celých sto procent akcií, každá akcie bude prodávána za 1 dolar, ale [v Číně] je [na trhu] pouze deset procent, takže každá akcie nyní stojí místo toho 10 dolarů,“ říká Gong. „Nedostatek dostupných akcií nafoukl jejich ceny,“ řekl pan Gong a poukázal na to, že v posledních letech začaly společnosti pod vedením čínského režimu uvolňovat akcie, které byly dříve zadržovány, a díky tomu poptávka po volných akciích prudce stoupla. Akcionáři, kteří zaplatili za akcie cenu stanovenou v době, kdy bylo k dispozici pouze deset procent akcií, byli nuceni zaplatit za nově vydané akcie vyšší cenu, než je cena tržní. Čerpání peněz do vládního rozpočtu Jako ukázkový příklad společností, které na nově uvolněných akciích profitují, zmínil pan Gong čínské ropné a chemické korporace. V roce 2005 byly akcie podniků oceněny na 48 yuanů za akcii, avšak poté, co se na trh uvolnilo větší množství akcií, se základní kapitál společnosti více než zdvojnásobil. „Pokud vláda vlastní 90 procent akcií, běžní akcionáři ji mohou získat [akcii] za extrémně nízkou cenu, někdy i za cenu 0,1 yuanu. Nyní je každá akcie za 10 až 15 yuanů,“ řekl Gong. „Když dá [vláda] na trh více akcií, mohou z trhu a z peněženek lidí shromáždit mnoho peněz.“