Německo z pozice největšího přispívatele do rozpočtu Evropské unie usiluje o zavedení nového fondu solidarity, který však bude „časově omezený a vázaný na konkrétní projekty“, řekla dnes kancléřka Angela Merkelová při vystoupení před poslanci v Reichstagu. Peníze pro tento nový fond EU by se podle návrhu Merkelové mohly získávat ze zdanění finančních transakcí.
„Aby členské státy dostaly možnost zlepšit svou konkurenceschopnost a skutečně tak dostát implementaci svých závazků, navrhuji zavedení nového prvku solidarity,“ řekla dnes Merkelová při projevu k zákonodárcům v dolní komoře německého parlamentu. „Potřebujeme solidaritu, ale potřebujeme takovou formu solidarity, která povede k našemu cíli: větší konkurenceschopnosti,“ dodala.
Merkelová dnes také přímo odmítla jakoukoliv formu sdílení dluhu v rámci Evropy. Finanční pomoc bez podmínek v některých (blíže nespecifikovaných) případech podle ní totiž vedla pouze k ochabnutí snah o modernizaci a zefektivnění ekonomiky. „Sdílení odpovědnosti (za dluh) je proto špatnou odpovědí,“ uvedla Merkelová a dodala, že v současné situaci je solidarita s přesně určeným účelem přesně to, co je potřeba.
Evropští politici se v posledním roce často vraceli k myšlence, že by řešením dluhové krize eurozóny mohla být určitá forma sdílení odpovědnosti za zadlužení jejích členských zemí. Jednou z možností by bylo vydávání společných dluhopisů eurozóny, které by se těšily společné garanci za jejich splacení. Tento návrh se však setkal se silnou opozicí v čele s Německem.
Větší šance měl ještě v polovině letošního roku vznik takzvaného fondu vykoupení (Redemption Fund), který by v eurozóně sdružoval dluh přesahujícího maastrichtský limit 60 procent hrubého domácího produktu do fondu krytého společnými zárukami. Participující země by se musely zavázat k přísnějším reformám veřejné správy a zakotvením dluhové brzdy do své ústavy, ale odměnou by jim bylo odsunutí splatnosti dluhu v tomto fondu o 20 až 25 let. Nakonec ale září přišla akce Evropské centrální banky, která přislíbila finančně ani časově neomezenou intervenci na sekundárním trhu dluhopisů zemí eurozóny, které se dostanou pod tlak peněžních trhů a požádají Brusel o pomoc.
Návrat k Marshallovi?
Dnešní návrh Angely Merkelové se řadí po bok podpůrných fondů z rodiny Marshallova plánu, který vedl k poválečné rekonstrukci Evropy. Již na konci června se Vrcholní představitelé Německa, Itálie, Francie a Španělska společně vyslovili pro vytvoření nového fondu pro podporu růstu, tzv. růstového paktu, v rozsahu 120 až 130 miliard eur. "Růst může mít pevné základy jen za předpokladu, že budeme mít fiskální disciplínu. A fiskální disciplíny lze dosáhnout, jen pokud budeme mít růst a tvorbu pracovních míst," uvedl tehdy italský premiér Mario Monti.
Německý list Der Spiegel však záhy informoval o nezávislé analýze projektu, která ukazuje, že nic takového jako nový růstový pakt ve skutečnosti nevznikne. Celý balík opatření o objemu 130 miliard eur totiž vznikl pouhým přejmenováním již existujících iniciativ v rámci strukturálních fondů, Evropské investiční banky a projektových dluhopisů. Přebalené existujících peněz do nového balíčku mělo prý pouze zvýšit politický kredit evropských špiček v čele s novým francouzským prezidentem Hollandem.
Nový fond, o kterém dnes poprvé veřejně německá kancléřka promluvila, však dává zastáncům Marshallova plánu novu naději. Merkelová dnes před německými poslanci v rámci své vize nového „fondu solidarity“ určeného především pro periférii eurozóny naznačila, že by zdrojem financování mohl být výnos z plánovaného nového zdanění finančních transakcí. Tuto formu zdanění, proti které Česká republika již několikrát vystoupila, v současnosti podporuje jedenáct členských zemí. Merkelová ale věří, že napojení výnosů z tohoto zdanění na nový fond solidarity povede k souhlasu dalších členských zemí.
O peníze z fondu solidarity by se podle Merkelové mohly přihlásit země, které mají problém krýt potřebné investice pro navýšení konkurenceschopnosti ze svého napjatého rozpočtu. Dozor nad činností fondu a osudem vynaložených prostředků má mít Evropská komise.
Věc načasování
Načasování dnešního oznámení nové prorůstové iniciativy pro Evropu z úst Angely Merkelové je dobře naplánovaným politickým krokem. Přichází totiž ve chvíli, kdy se šéfové států a vlád zemí Evropské unie sjíždějí na dvoudenní summit do Bruselu, kde je čekají obtížné otázky ohledně hlubší bankovní a fiskální unie. Právě rozcházející se názory na další nutnost integrace totiž mohou vést k mdlému vyznění tohoto summitu, což by mohlo trhy rozladit.
Jednotný dohled nad bankami je jedním z klíčových dílků rodící se bankovní unie. Dalšími jsou společný garanční systém vkladů a fond na řešení problémů bank. Některé země, mezi něž patří i ČR, by chtěly o všem jednat dohromady. Jenže na stole v detailní podobě zatím leží jen návrhy supervize. Ambicí je dohodnout se na jednotném dohledu na příštím summitu v prosinci, ale z řady stran zaznívá, že to není příliš reálné.
Česká republika může být skutečně ohrožena návrhy týkajícími se vzniku bankovní unie. "Žádná jiná země nemá takto výrazně postavené prvky bankovního systému," řekl dnes v Bruselu premiér Petr Nečas.
Premiéři či prezidenti zemí EU budou jednat také o dalších nápadech na prohloubení fiskální a hospodářské unie a reformách, které by zejména eurozóna měla v reakci na pokračující krizi podstoupit. Unijní prezident Herman Van Rompuy v této souvislosti například navrhl, že by se mělo zvážit, zda nevytvořit samostatný rozpočet eurozóny.
(Zdroj: Bloomberg, El Pais, Reuters, Der Spiegel)