Investoři mimo Evropu nadále drží velký objem eur. To může být zarážející, protože potenciální růst eurozóny je v porovnání s USA mnohem menší, krize v reálné ekonomice zadlužených zemí se prohlubuje a zvyšuje se tak riziko politické a sociální krize. Očekávaná návratnost spojená s investicemi do eura je nízká, protože sazby leží blízko nuly a riziko oslabení kurzu této měny je vysoké. Následující graf ale ukazuje, že investoři mimo eurozónu jsou opět čistými kupci eur (zobrazeny jsou čisté nákupy dluhopisů jako podíl na HDP). Podíl eur na zahraničních měnových rezervách nyní dosahuje asi 25 %, což je podobná výše jako na konci roku 2006.
Jaké mohou mít mezinárodní investoři důvod pro investice do eur? Mohou se snažit o podporu stability v eurozóně. Některé země, jako například Čína, Rusko či země Blízkého východu, mají totiž geopolitické zájmy na stabilizaci měnové unie, nepřejí si její rozpad a nakupují tak dluhopisy jejích členských zemí. Rozpad eurozóny by totiž znamenal dominanci Spojených států.
Dalším důvodem může být nejistota ohledně vývoje v USA. Jejich potenciální růst je sice vyšší a relativně nižší náklady práce a ceny energií vedou k jejich reindustrializaci. Ohledně vývoje jejich veřejných financí ale panuje velká nejistota, která se týká zejména oblasti výdajů na zdravotní péči. Investory také mohou eura lákat kvůli prosté diverzifikaci a neochotě držet pouze dolary. Roli pak může hrát i to, že investoři nakupují eura tak, aby minimalizovali rizika. Ti zahraniční totiž kupují hlavně dluhopisy zemí jádra eurozóny, dluhopisy periferie jsou drženy hlavně evropskými investory.
Domníváme se, že zahraniční investoři budou i nadále držet část svých dluhopisových portfolií v eurech. Hlavní roli budou hrát zmíněné geopolitické důvody, nejistota amerických veřejných financí, nutnost diverzifikace mimo dolar a menší riziko při nákupu obligací jádra eurozóny, tedy například Německa či Nizozemí.
(Zdroj: Natixis)