Regulátoři ve Spojených státech a Velké Británii mají na stole nová pravidla pro chování velkých bankovních institucí s nadnárodním přesahem. Společnými silami vytvořený plán má zásadně upravit požadavky na tzv. systémově významné instituce, aspiruje tedy na řešení tzv. problému „too big to fail“. Konkrétní návrhy se regulátoři chystají představit ještě dnes.
Klíčovým požadavkem nových regulačních pravidel má být přesun ztrát v případě problémů banky, s domicilem ať na jedné či druhé straně Atlantiku, na akcionáře a věřitele, namísto daňových poplatníků, na které padla největší zátěž v průběhu poslední krize, a přísnější požadavky na úroveň kapitálu. Podle šéfa amerického Federálního úřadu pro pojištění vkladů Martina Gruenberga a zástupce guvernéra Bank of England Paula Tuckera představuje společný plán první konkrétní krok k uzavření problému nucené záchrany systematicky významných finančních institucí ze strachu dopadů jejich bankrotu na celou ekonomiku.
Britsko-americký dokument z dílny tamních měnových autorit, který se týká 12 mezinárodních bankovních domů, by se mohl stát předlohou pro regulátory v ostatních zemích vzhledem k tomu, že Paul Tucker vede mezinárodní snahy o vytvoření nouzového plánu, který by měl zabránit opakování finanční krize. „Společným znakem všech zemí je silný zájem veřejnosti řešit problém globálně systematicky významných finančních institucí důvěryhodným a účinným způsobem,“ uvedli oba bankovní regulátoři.
Znakem nové strategie je poučení z poslední finanční krize, v jejímž průběhu převážnou většinu ztrát nesli daňoví poplatníci prostřednictví sanací ze státních rozpočtů. Podle regulátorů by od nynějška ztráty bank měly padnout na bedra akcionářů a nezajištěných držitelů dluhopisů. V případě závažných problémů by byl odejit nejvyšší management, zatímco by ve snaze co nejvíce omezit negativní dopad na širší ekonomiky pokračoval provoz klíčových oddělení i zdravých součástí banky, ať už zahraničních nebo domácích, nastínili regulátoři. Izolovaným insolvenčním procesům na různých trzích (jak se dělo v případě bankrotu Lehman Brothers), kde banka operuje, by měl zabránit postup „seshora“.
Regulátoři ve společném dokumentu poukazují na to, že americké a britské banky v současnosti nemají ve svých bilancích dostatečný poměr kapitálu a dluhu. V USA proto zvažují nastavení minimálního „dostačujícího“ dluhu, zatímco britští regulátoři zvažují požadavek restrukturalizace. „Věříme, že pro mnoho systematicky významných bank představuje tato strategie nejlepší možnost ochrany stability a zároveň uvolnění zátěže z daňového poplatníka. Udržuje akcionáře, věřitele a management zkrachovalé banky zodpovědné za své ztráty,“ uvedli Tucker s Gruenbergem.
V Evropě se mezitím zástupci jednotlivých zemí snaží nalézt společný kompromis, který by umožnil spuštění společného evropského dohledu nad bankami. Jeho konkrétní pravidla mají být podle původního plánu stanovena do konce roku a začít platit od začátku 2013. Dohledem má být pověřena ECB, která sledováním většiny finančních ústavů pověří národní regulátory. Bude mít ovšem pravomoc kdykoli zasáhnout, pokud to uzná za vhodné. Zdrojem neshod nicméně zůstává otázka, které banky by pod kontrolu ECB spadaly. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble minulý týden varoval, že jakýkoli návrh zákonu o jednotném bankovním dohledu, který by se měl týkat veškerých německých finančních institucí, německý parlament zamítne.
Podle dokumentu, který má k dispozici agentura Bloomberg, se evropští představitelé dobrali konsensu o tom, že by přímému dohledu ECB měly podléhat banky s aktivy nad 30 miliard eur. Jednotná supervize by se navíc mohla týkat bank s aktivy převyšujícími 20 procent hrubého domácího produktu dané země a dále těch, které mají své pobočky minimálně na třech dalších trzích v rámci eurozóny.
Ministři financí zemí EU by se měli sejít ve středu 12. prosince a mít tak poslední možnost dosáhnout kompromisu v nastavení jednotného bankovního dohledu, který bude povinný pro všech 17 členských zemí a dobrovolný pro zbylé země EU. Zatímco Německo odmítá, aby ECB získala dohledové pravomoci i nad jeho malými zemskými bankami nebo státními spořitelnami, například Francie naopak požaduje, aby měla evropská měnová autorita pravomoc intervenovat v jakékoli bankovní instituci, a argumentuje, že v opačném případě nebude systém věrohodný.
(Zdroj: FT, Bloomberg)