Jak ve vyspělých, tak v rozvíjejících se ekonomikách dnes probíhají významné posuny. Na ty druhé jsme v 80. a 90. letech hleděli většinou jako na zdroje lokální nestability, čas od času se objevily dokonce jejich systematické krize, které ohrožovaly celou globální ekonomiku. Příkladem je Latinská Amerika v 80. letech a asijská krize v letech 1997 – 1998. Dříve se také obecně předpokládalo, že vyspělé ekonomiky jsou schopny podobné krize překonat.
Postupně jsme si zvykli na to, že v rozvíjejících se ekonomikách nastal významný posun a jejich ekonomická a finanční pozice se zlepšila. Dokázaly nahromadit obrovský objem rezerv, snížit poměr dluhu k HDP a pokročil rozvoj jejich finančních trhů. Dokonce zaznívaly názory, že se tyto ekonomiky od vyspělého světa úplně odtrhly a že mohou růst i v případě, že zbytek světa zažívá útlum. Konec roku 2008 učinil takovým spekulacím přítrž, návrat do minulosti ale nenastává.
Rozvíjející se ekonomiky vykazují mnohem vyšší ekonomickou a finanční odolnost, jejich oživení je rychlejší, mají silné rozvahy a jsou schopny ustát i relativně velké vnější šoky. Během dvaceti let se z nich stala lokomotiva globálního růstu a my máme tendenci extrapolovat tento vývoj i do budoucna. V podstatě všechny projekce pro tento rok vidí rozvíjející se ekonomiky jako tahouny světové ekonomiky. Pokud ale budou sílit určité faktory, budeme svědky mnohem pestřejšího spektra interakcí mezi vyspělými a rozvíjejícími se ekonomikami, než na jaké jsme byli zvyklí.
Vyspělým ekonomikám se doposud nepodařilo provést nutné strukturální změny, namísto toho se uchylují k nekonvenční monetární politice a rozvíjející se země na to musí reagovat. Většina z nich musí snižovat sazby a i jinak uvolňovat monetární politiku. Důvodem však není slabost jejich ekonomiky, ale obrana před posílením jejich měny. Je poměrně těžké odhadnout, jak budou tyto země reagovat na rostoucí aktivismus západních centrálních bank v budoucnu. Ben Bernanke v roce 2010 řekl, že nekonvenční monetární politika má své přínosy, rizika a náklady. Podobně se vyjádřil Mervyn King a Masaaki Shirakawa. Problém spočívá v tom, že nikdo neví, zda ona rizika a náklady nepřevýší přínosy. A nikdo neví, jak se projeví.
Rozvíjející se země se tak nacházejí ve složité situaci. Mohou hrát i dále hru západních centrálních bank s tím, že pravidla se neustále mění, rozhodčí nejsou ani zdaleka nestranní a ani hřiště není tak úplně v pořádku. Nebo mohou přestat, pak ale riskují celou řadu negativních zpětných vazeb. Můžeme jen doufat, že se letos vše vyřeší rychlejším růstem vyspělých ekonomik a následně jejich „bezpečným“ oddlužením.
Autorem je Mohamed El-Erian ze společnosti Pimco.
(Zdroj: blogs.ft.com)